Herci a herečky: VOLONTÉ Gian Maria

nar. 9. dubna 1933 - Milán (Itálie)

zem. 6. prosince 1994 - Florina (Řecko)

Pocházel ze zámožné milánské rodiny; již v útlém mládí dospěl k antifašistickému a protiburžoaznímu smýšlení a připojil se k levicovým silám. Hereckou dráhu nastoupil jako osmnáctiletý v malých kočovných souborech, s nimiž projezdil celou Itálii. 1957 absolvoval římskou Národní akademii dramatického umění a debutoval na scéně divadla Teatro Piccolo v Terstu v Racinově Faidře. Role klasického repertoáru se pak u něho střídaly s úlohami v dramatech současných autorů: po Shakespearově Romeovi a Julii (1960), Goldoniho a Calderonových komediích následovaly hlavní úlohy v protiválečné hře Alda Nicolaje Italská balada, v dramatu Sacco a Vanzetti a v protifašistické Hochhuthově hře Náměstek, kterou sám 1964 režíroval. Opravdového velkého úspěchu však dosáhl teprve úlohou kupce Rogožina v TV inscenaci podle románu F. M. Dostojevského L'idiot (1959, Idiot) a rolí doktora Astrova v TV dramatizaci Čechovovy hry Zio Vania (1962, Strýček Váňa). Od poč. 60. let věnoval svůj čas a prostředky rozvoji lidových divadel: soubor, který založil v Toskánsku spolu s Carlou Gravinovou, Ilarií Occhiniovou a Corradem Panim, sehrál kromě tradičních lidových také několik antifašistických představení. Před film. kamerou se začal uplatňovat poč. 60. let, kdy se příležitostně objevoval v druhořadých a epizodních rolích v komerčních filmech různých kvalit. Už tehdy však lze vystopovat v jeho filmografii zřetelnou orientaci k levicově angažovaným dílům (Muž na zabití, Čtyři neapolské dny, Terorista), v nichž naznačil šíři svého talentu v psychologicky náročných rolích odvážných, nezlomných mužů, ochotných položit svůj život za své přesvědčení. Po těchto sociálně-kriticky laděných snímcích nastalo mezidobí, kdy přijímal úlohy i v komerčních filmech. Pod pseudonymem John Wells vytvořil role násilníků, zločinců, vrahů a psychicky vyšinutých padouchů v několika spaghetti westernech (Pro hrst dolarů, Pro pár dolarů navíc, Gringo), čímž získal popularitu u diváků a probudil zájem producentů. Na konci 60. let, po výrazných postavách, jakou byl Aldo Cervi, komunista pracující v ilegalitě, ve filmu Sedm bratrů (r. G. Puccini) a po realistické roli cynického vůdce gangsterů vylupujících za bílého dne milánské banky ve filmu Bandité v Miláně (r. C. Lizzani), začal G. M. V. spolupracovat zejména s režiséry Eliou Petrim, Francescem Rosim a Giulianem Montaldem, třemi čelnými představiteli italského politického filmu. Pod jejich vedením vytvořil řadu závažných rolí, které z něho učinily výrazného charakterního herce světového významu. Na psychologicky prokreslených portrétéch dělníků i intelektuálů demonstroval G. M. V. své politické přesvědčení (jeho jméno se objevovalo pod výzvami různých levicových organizací a sám se účastnil politických akcí), nutnost boje proti jakýmkoli formám fašismu, násilí a korupce, proti nedostatkům v třídně rozděleném světě. Působivou kreaci, oceněnou Donatellovým Davidem 1970, předvedl v úloze schizofrenního policejního komisaře zvaného Doktor, který - vědom si své moci - zavraždí svou milenku a nakonec vede pátrání sám proti sobě, ve filmu nelítostně demaskujícím politický systém současné Itálie Podivné vyšetřování. Naproti tomu v dramatu Na generálův rozkaz vykreslil v roli poručíka Ottolenghiho portrét muže, jenž pochopil nesmyslnost války a staví se uvědoměle na odpor. V průběhu let se G. M. V. stále více zaměřoval na postavy pokrokových mužů, jejichž podkladem byly často skutečné osoby z minulosti: dělník Bartolomeo Vanzetti ve film. rekonstrukci politického procesu proti dvěma italským emigrantům ve 20. letech Sacco a Vanzetti (r. G. Montaldo); finanční magnát Enrico Mattei, který řídil státní naftařskou společnost a zahynul za tajemných okolností při letecké katastrofě, ve filmu Případ Mattei (r. F. Rosi); středověký myslitel a vědec Giordano Bruno v historickém dramatu Giordano Bruno (r. G. Montaldo); zavražděný marocký politik Ben Barka ve filmu Atentát v Paříži (r. Y. Boisset). Stejně blízké mu byly rovněž smyšlené postavy prostých občanů, hledajících své místo ve společnosti a s nezlomnou vůlí čelících nepřízni osudu: zaostalý dělník Lulu Massa, který se jen postupně a trýznivě propracovává k třídnímu uvědomění, ve filmu Dělnická třída jde do ráje (r. E. Petri); lékař a publicista Carlo Levi, o jehož zážitcích z nuceného politického vyhnanství v horské vesnici vypráví film. adaptace autobiografického románu Carla Leviho Kristus se zastavil v Eboli (r. F. Rosi). Nespecializoval se však pouze na kladné hrdiny, s přesvědčivostí interpretoval i zrůdně motivované osobnosti, rafinovaně a bezohledně parazitující na společnosti (Podivné vyšetřování, Aféra z titulní stránky, Lucky Luciano). Ze svých uměleckých nároků neslevil ani v pozdějším období své kariéry, kdy přijal angažmá v několika filmech různých evropských režisérů (mj. A. Delvaux, P. von Gunten a J. L. García Sánchez). Jeden z vrcholných výkonů, jenž mu vynesl cenu na MFF v Cannes 1983, podal v roli senzitivního, do sebe uzavřeného TV reportéra Bernarda Fontany, jemuž se podaří vyburcovat zhrzeného vědce (Heinz Bennent) z letargie a osobní krize, ve společensko-psychologickém dramatu Smrt Maria Ricciho (r. C. Goretta). Na MFF v Západním Berlíně 1987 byl poctěn Zlatým medvědem za roli uneseného a nakonec zavražděného demokratického poslance Alda Mora v politickém dramatu Aféra Moro (r. G. Ferrara). S výjimkou svých prvních, vesměs komerčních filmů, se G.M.V. herecky formoval v docela jiných žánrech než třeba někteří jeho italští kolegové (Alberto Sordi, Marcello Mastroianni a Vittorio Gassman), kteří nacházeli živnou půdu pro rozvoj svých typů zejména v komediální poloze. Jeho přístup k rolím byl vázán nejen na jejich obecně společenskou tematiku, ale především byl podmíněn politickou závažností a aktuálností vyhrocených sociálních problémů. Naprostá většina jeho postav se vyznačuje civilním, neexaltovaným chováním, a i v dramaticky vypjatých situacích reaguje střídmě a bez patosu. Tito lidé jsou však natolik pohlceni svými nadosobními záležitostmi, že nemají čas vychutnat krásu všedního života. Proto jsou všichni ti muži, ač průbojní, nesmlouvaví a věcní v prosazování svých záměrů, přece jen v důsledku toho osamělí. Za svou celoživotní tvorbu získal G.M.V. Velkou speciální cenu na MFF v Benátkách 1991. 1959-61 byl ženatý s milánskou herečkou Tizianou Mischiovou. Ze vztahu s herečkou Carlou Gravinovou měl dceru Giovannu. Dalšími jeho životními partnerkami byly režisérka Armenia Balducciová a herečka Angelica Ippolitová (od 1985 až do jeho smrti).

Filmografie

1960 - Sotto dieci bandiere (Pod deseti prapory; r. DuilioColetti); Ragazza con la valigia (Děvče se zavazadlem; r. Valerio Zurlini);Antinea l'amante della città sepolta (Antinea, milenka z pohřbenéhoměsta; r. Edgar G. Ulmer);
1961 -Ercole alla conquista di Atlantide (Herkules dobývá Atlantidu; r. VittorioCottafavi); A cavallo della tigre (Jízdana tygru; r. Luigi Comencini); Un uomo da bruciare (Muž na zabití; r.Valentino Orsini, Paolo Taviani, Vittorio Taviani);
1962 - Le quattro giornate di Napoli (Čtyři neapolské dny; r. Nanni Loy);
1963 - Il terrorista (Terorista; r. Gianfranco De Bosio); Noche deverano (Letní noc; r. Jorge Grau);
1964 - Per un pugno di dollari (Pro hrstdolarů; r. Sergio Leone); Il magnifico cornuto (Báječný paroháč - ČTV; r. Antonio Pietrangeli);
1965 - L'armata Brancaleone (Brancaleonovaarmáda; r. Mario Monicelli); Svegliati e uccidi (Probuď se a zabíjej; r. Carlo Lizzani); Per qualche dollaro inpiù (Pro pár dolarů navíc -ČTV; r. Sergio Leone);
1966 - Lastrega in amore (Zamilovaná čarodějka; r. Damiano Damiani); Le stagioni delnostro amore (Doba naší lásky; r.Florestano Vancini); El Gringo (Gringo; r. Silvio Narizzano); A ciascuno il suo(Každému, co mu patří... - ČTV; r.Elio Petri); Het gangstermeisje (Gangsterské děvče; r. Frans Weisz);
1967 - Banditi a Milano (Bandité v Miláně; r. Carlo Lizzani);Quien sabe? (Kulka pro generála - V;r. Damiano Damiani); Faccia a faccia (Mezi čtyřma očima; r. Sergio Sollima);
1968 - Sotto il segno dello scorpione(Ve znamení Štíra - ČTV; r. PaoloTaviani, Vittorio Taviani); I sette fratelli Cervi (Sedm bratrů; r. Gianni Puccini); Summit (Na nejvyšší úrovni; r.Giorgio Bontempi); L'amante di gramigna (Zbojníkovamilenka; r. Carlo Lizzani);
1969 - Le vent d'est (Východní vítr; r. Jean-Luc Godard); Indagine su un cittadinoal di sopra di ogni sospetto (Podivnévyšetřování; r. Elio Petri);
1970 - Sacco e Vanzetti (Sacco a Vanzetti;r. Giuliano Montaldo); Le cercle rouge (Osudovýkruh - ČTV; r. Jean-Pierre Melville); Uomini contro (Na generálův rozkaz; r. Francesco Rosi);
1971 - La classe operaia va in paradiso (Dělnická třída jde doráje; r. Elio Petri); Il caso Mattei (PřípadMattei; r. Francesco Rosi);
1972 - Sbatti il mostro in prima pagina (Aféraz titulní stránky; r. Marco Bellocchio); 12 dicembre (D - 12. prosince; r.Giorgio Bonfanti); L'attentat (Atentát vPaříži; r. Yves Boisset);
1973 -Lucky Luciano (r. Francesco Rosi); GiordanoBruno (r. Giuliano Montaldo);
1974 - Borsalino and Co. (Borsalino a spol.;r. Jacques Deray); Il sospetto (Podezřelý; r. Francesco Maselli);
1975 - Actas de Marusia (Svědectví obce Marusia; r. MiguelLittin); L'arbre de Guernica (Guernica;r. Fernando Arrabal);
1976 - Todomodo (r. Elio Petri);
1977 - Io hopaura (Mám strach; r. DamianoDamiani);
1978 - Cristo si èfermato a Eboli (Kristus se zastavil vEboli; r. Francesco Rosi);
1979 - Ogro (Operace Ogro; r. Gillo Pontecorvo);
1980 - Stark System (r. Armenia Balducciová); La vera storia della signoradelle camelie (Dáma s kaméliemi; r.Mauro Bolognini);
1981 - La certosadi Parma (TV -Kartouza parmská -ČTV; r. Mauro Bolognini);
1983 - Lamort de Mario Ricci (Smrt Maria Ricciho;r. Claude Goretta);
1986 - Il casoMoro (Aféra Moro - V; r. GiuseppeFerrara);
1987 - Cronaca di unamorte annunciata (Kronika ohlášené smrti;r. Francesco Rosi); Un ragazzo di Calabria (Chlapec z Kalábrie; r. LuigiComencini);
1988 - L'oeuvre au noir(Dílo v černém; r. André Delvaux); Pestalozzis Berg (Pestalozziho hora - ČTV; r. Peter von Gunten);
1989 - Tre colonne in cronaca (Tři sloupce v denních zprávách; r.Carlo Vanzina);
1990 - Porte aperte(Otevřené dveře - ČTV; r. GianniAmelio);
1991 - Una storia semplice(Prostý příběh; r. Emidio Greco);
1992 - Funes, un gran amor (Funes, velká láska; r. Raúl de la Torre);
1993 - Tirano Bandera (Tyran Banderas;r. José Luis García Sánchez).

Bibliografie

Eurotelevízia, 1995, č. 31, s.
39. - Lidová demokracie, 8.4.1983 - Film a doba, 1981, č. 4, s. 216-225. -
100+1 ZZ, 1976, č. 20, s. 44-46. - Filmový magazín, 1973, s. 24-25. - Film a
doba, 1973, č. 3, s. 123. - Film a divadlo, 1973, č. 1, s. 28-29. - Kino, 1973,
č. 23, s. 15 (rozhovor). - Květy, 1973, č. 11, s. 38-39. -  Film a doba, 1972, č. 2, s. 106.