Herci a herečky: VITTIOVÁ Monica

(Maria Luisa Ceciarelli)

nar. 3. listopadu 1931 - Řím (Itálie)

Pochází z dobře situované římské rodiny. Jako osmiletá recitovala vlastní žertovné básničky, v deseti nacvičila doma se svými staršími bratry zpěvohru. První vystoupení na veřejnosti absolvovala v patnácti letech s amatérským divadelním souborem v komedii Daria Niccodemiho Nepřítelkyně. Navzdory rodičům, kteří z ní chtěli mít sekretářku, se přihlásila na římskou Akademii dramatického umění, kam však byla přijata až na druhý pokus. Po jejím ukončení 1953 působila deset let na nejrůznějších divadelních scénách v Římě (Teatro delle Arti, Teatro Arlecchino, Teatro Eliseo, Teatro della Cometa), v Miláně (Teatro Manzoni, Teatro del Convegno), v Turíně (Teatro Carignano) a v Taormině (Teatro Greco), kde se představila v Machiavelliho Mandragoře, Molièrově Lakomci, Brechtově Matce Kuráži, Osbornově dramatu Ohlédni se v hněvu, Mussetově Marianniných rozmarech a v Millerově dramatu Po pádu. 1957 poprvé spolupracovala s režisérem Michelangelem Antonionim, v jehož divadelní komedii Tajné skandály, kterou také režíroval, hrála po boku Virny Lisiové hlavní roli Diany. Ačkoliv už měla za sebou určité zkušenosti s filmem, byl to právě Antonioni, kdo z ní učinil mezinárodně proslulou a uznávanou herečku. V jeho čtyřdílném film. projektu (tzv. tetralogii citů), zamýšlejícím se nad rozpory naší doby mezi vyspělou technikou a zaostávající morálkou, vytvořila subtilní portréty frustrovaných moderních žen, které trpí vnitřní samotou, citovou vyprahlostí a pocity odcizení, jsou uzavřeny ve svém stereotypním světě, z něhož se snaží marně uniknout: Claudia jako partnerka architekta (Gabriele Ferzetti) v Dobrodružství, Valentina vedle spisovatele (Marcello Mastroianni) v Noci, Vittoria společně se zaměstnancem burzy (Alain Delon) v Zatmění a Giuliana po boku inženýra (Richard Harris) v Červené pustině. Ačkoliv jsou si podobné jako sestry jak svou povahou, tak vnitřní psychologickou motivací, přesto se výrazně odlišují a mají vlastní, lidsky vyhraněnou autonomii. Stejně jako v případě Giulietty Masinové ve Felliniho filmech, dosáhla M. V. v Antonioniho tetralogii vrcholného interpretačního vzepětí, i když v její herecké dráze představovalo jen časově krátký úsek. Její chladně nepřístupná krása - rovné, poněkud tvrdé rysy ve tváři, v níž chybí změkčující křivky, a pohled osudové tragédky s profilem antické sochy - vyvolávala už na první pohled pocit dráždivého tajemství. Po rozchodu s Antonionim v pol. 60. let rychle změnila žánrovou oblast; od dramatických rolí vnitřně rozpolcených a senzitivních žen přešla ke komediálně laděným postavám temperamentních, činorodých a vitálních mladých žen. Určitým mezníkem v tomto směru byla titulní role krásné agentky britské tajné služby, která se utká v boji o ukradené diamanty se svým dávným protivníkem (Dirk Bogarde), v parodii na špionážní filmy podle comicsového seriálu Modesty Blaise (r. J. Losey). Velkou popularitu a ceny na MFF v San Sebastianu 1968 a na MFF v Taormině 1969 jí přinesla úloha sicilské dívky Assunty Patanéové, o jejímž pronásledování nevěrného milence (Carlo Giuffre) až do Anglie, kde se z ní stane protřelá a emancipovaná moderní dáma, vypráví satirická komedie Dívka s pistolí (r. M. Monicelli). Některé její hrdinky nepostrádají ani tragikomický rozměr: chudá květinářka v tragikomedii Drama žárlivosti (r. E. Scola); anarchistická zpěvačka a tanečnice Maria Sartiová v politické komedii Šantánová Nini (r. M. Fondato); žena, která se provdá za muže odsouzeného na doživotí (Ugo Tognazzi), v hořké komedii Korunní svědkyně (r. F. Giraldi). Neopomíjela však ani ryze dramatické polohy: hrdá zpěvačka Tosca, která dospěje k poznání opravdové lásky teprve za cenu osobní tragédie, v dramatu na motivy hry Victoriena Sardoua Krásná Tosca (r. L. Magni); francouzská bioložka Angela Ravelliová, obviněná z údajné špionáže, v dramatu podle skutečné události Ve státním zájmu (r. A. Cayatte). V 80. letech se M. V. začala uplatňovat také jako scenáristka a posléze projevila dokonce režijní ambice. Se svým životním partnerem, režisérem a fotografem Robertem Russem, napsala námět a scénář k jeho komedii Flirt, v níž vytvořila roli Laury, jejíž podezření na manželovu nevěru se ukáže jako liché, neboť on (Jean-Luc Bideau) si milenku pouze vymyslel ve svých chorobných představách. Za tuto roli byla oceněna Stříbrným medvědem na MFF v Západním Berlíně 1984. Po více než dvacetileté přestávce se 1986 vrátila na jeviště (Teatro Storchi v Modeně) v komedii Neila Simona Podivný pár. Byla oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1984, kde byly uvedeny její komedie Flirt a Vím, že víš, že vím. Celkem šestkrát se stala za své herecké výkony laureátkou Donatellova Davida (Čtyři pravdy, Dívka s pistolí, Šantánová Nini, Hvězdný prach, Kachna na pomerančích, Moje lásky) a 1989 jí byl udělen Čestný Donatellův David za přínos italské kinematografii. Za celoživotní dílo získala Zvláštního Zlatého lva na MFF v Benátkách 1995.

Filmografie

1954 - Ridere, ridere, ridere (Smát se, smát se, smát se; r.Edoardo Anton);
1955 - AdrianaLecouvreur (Adriana Lecouvreurová; r. Guido Salvini); Ti conosco mascherina (TV- Mě neoklameš; r. Vito Molinari);
1956 - Una pelliccia di visone (Norkovýkožich; r. Glauco Pellegrini); Secondo loro (TV - Podle nich; r. GiancarloGalassi Beria);
1957 - Allora vado(TV; r. Antonello Falqui); Mangiate a sbafo (TV - Najezte se zadarmo; r.Antonello Falqui); Quel buon diavolo del commissario (TV - Ten dobrý ďábelkomisař; r. Antonello Falqui); Il pittore esigente (TV - Náročný malíř; r.Antonello Falqui); Abbracciamoci follemente (TV - Obejměme se bláznivě; r.Antonello Falqui); Fermenti (TV - Ach, hrůza!; r. Carlo Ludovico Bragaglia);
1958 - Le dritte (Ty přímé; r. MarioAmendola); Il tunnel (TV - Tunel; r. Giacomo Vaccari); Mont-Oriol (TV; r.Claudio Fino); La tredicesima sedia (TV - Třináctá židle; r. AlbertoGagliardelli); L'orso e il pascià (TV - Medvěd a paša; r. LucianoSalce);
1959 - L'avventura (Dobrodružství; r. MichelangeloAntonioni); L'imbroglio (TV - Zápletka; r. Giacomo Vaccari);
1960 - La notte (Noc; r. Michelangelo Antonioni); Gente che va, gente che viene (TV- Lidé, kteří odcházejí, lidé, kteří přicházejí; r. Enzo Trapani);
1961 - L'eclisse (Zatmění; r. Michelangelo Antonioni);
1962 - Les quatre vérités (Čtyřipravdy; r. René Clair, Alessandro Blasetti, Luis García Berlanga, HervéBromberger); Château en Suède (Zámek ve Švédsku; r. Roger Vadim); Lenotti bianche (TV - Bílé noci; r. Vittorio Cottafavi);
1963 - Dragées au poivre (Hořké pilulky; r. Jacques Baratier); Ilsignore di mezza età (TV - Pán ve středním věku; r. GianfrancoBettetini);
1964 - Altainfedeltà (Velká nevěra; r.Luciano Salce, Mario Monicelli, Elio Petri, Franco Rossi); Il deserto rosso (Červená pustina; r. MichelangeloAntonioni); Le bambole (Panenky; r. Franco Rossi, Mauro Bolognini, LuigiComencini, Dino Risi, Luciano Salce); Il disco volante (Létající talíř; r.Tinto Brass);
1966 -Modesty Blaise - V (r. Joseph Losey);Le fate (Víly; r. Luciano Salce, Mauro Bolognini, Mario Monicelli, AntonioPietrangeli);
1967 - La cintura dicastità (Pás cudnosti; r. Pasquale Festa Campanile); Ti ho sposato perallegria (Vzal jsem si tě z legrace; r. Luciano Salce); La ragazza con lapistola (Dívka s pistolí; r. MarioMonicelli);
1968 - Fai in fretta aduccidermi... ho freddo (Pospěš si mne zabít... je mi zima; r. FrancescoMaselli); La femme écarlate (Šarlatová žena; r. Jean Valère);
1969 - Dramma della gelosia: tutti iparticolari in cronaca (Drama žárlivosti - ČTV; r. Ettore Scola); Amore mio aiutami (Lásko má, pomoz mi; r. AlbertoSordi);
1970 - La supertestimone (Korunní svědkyně - ČTV; r. FrancoGiraldi); Ninì Tirabusci  la donnache invent  la mossa (Šantánová Nini - ČTV; r. MarcelloFondato); Le coppie (On a ona; r.Mario Monicelli, Vittorio De Sica, Alberto Sordi);
1971 - Noi donne siamo fatte così (My ženy jsme už takové;r. Dino Risi); La pacifista (Pacifistka; r. Miklós Jancsó); III B: facciamol'appello (TV - III B: vyzýváme; r. Pier Paolo Ruggerini);
1972 - Gli ordini sono ordini (Rozkazy jsou rozkazy; r. FrancoGiraldi); La Tosca (Krásná Tosca; r.Luigi Magni); Canzonissima (TV - Šlágr sezony; r. Romolo Siena);
1973 - Polvere di stelle (Hvězdnýprach; r. Alberto Sordi); Teresa la ladra (Terezazlodějka - ČTV; r. Carlo Di Palma);
1974 - Le fantôme de la liberté (Přízraksvobody - ČTV; r. Luis Buñuel); Milleluci (TV - Tisíc světel; r.Antonello Falqui);
1975 - MimiBluette, fiore del mio giardino (Mimi Bluette, květ z mé zahrady; r. Carlo DiPalma); L'anatra all'arancia (Kachna napomerančích - ČTV; r. Luciano Salce); A mezzanotte va la ronda del piacere(Nesmrtelný mládenec - ČTV; r.Marcello Fondato);
1976 - Quicomincia l'avventura (Tady začíná dobrodružství; r. Carlo Di Palma); Basta chenon si sappia in giro (Stačí, že se to nerozkřiklo; r. Luigi Comencini, NanniLoy, Luigi Magni); L'altra metà del cielo (Druhá polovina nebe; r.Franco Rossi);
1978 - Amori miei(Moje lásky; r. Steno); La raison d'État (Vestátním zájmu; r. André Cayatte); Per vivere meglio divertitevi con noi(Aby se žilo, bavte se s námi; r. Flavio Mogherini); Letti selvaggi (Tygřice - V; r. Luigi Zampa); Millevolti di Eva (TV - Tisíckrát Eva; r. Rosalia Polizziová); Il cilindro (TV -Cylindr; r. Eduardo De Filippo);
1979 - An Almost Perfect Affair (Téměřdokonalá aféra - ČTV; r. Michael Ritchie); Il mistero di Oberwald (Tajemství Oberwaldu - ČTV; r.Michelangelo Antonioni);
1980 - Nonti conosco più amore (Už tě neznám, lásko; r. Sergio Corbucci); Qualcosadi Monica (TV - Něco o Monice; r. Roberto Russo);
1981 - Camera d'albergo (Hotelový pokoj; r. Mario Monicelli); Iltango della gelosia (Tango žárlivosti; r. Steno);
1982 - Io so che tu sai che io so (Vím, že víš, že vím; r. Alberto Sordi); Scusa se è poco (Promiň, že je to málo; r. MarcoVicario);
1983 - Flirt (r. RobertoRusso; + spol. námět, spol. sc.); La fuggidiva (TV; r. Monica Vittiová);
1985 - Pasione mia (TV - Vášni má; r.Roberto Russo);
1986 - Francescaè mia (Francesca je moje; r. Roberto Russo; + spol. sc.); O meu caso/Moncas (Můj případ; r. Manoel de Oliveira);
1988 - Le finte bionde (Falešné blondýnky; r. Carlo Vanzina);
1989 - Scandalo segreto (Tajnýskandál; r. Monica Vittiová; + spol. sc.);
1990 - Affetti, diffetti e effetti (TV -Tři dny se soudcem - ČTV; r. Marcello Fondato);
1991 - Ma tu mi vuoi bene? (Ale máš měrád?; r. Marcello Fondato).

Bibliografie

JURKA, Jan: Filmaři před
mikrofonem 1. Praha, Čs. filmový ústav 1989, s. 211-219 - Story, 1996, č. 45,
s. 22-23. - Film a doba, 1994, č. 2, s. 70-77. - MF Dnes, 1992, č. 261, s. 11
(rozhovor). - Interpressfilm, 1990, č. 7, s. 86-91 (rozhovor). - Kino, 1986, č.
3, s. 14. - Kino, 1984, č. 21, s. 14 (rozhovor). - Scéna, 1984, č. 18, s. 8
(rozhovor). - Mladý svět, 1984, č. 39, s. 20-21 (rozhovor). - Mladá fronta,
25.7.1984, s. 4 (rozhovor). - Kino, 1978, č. 8, s. 8-9. - 100+1 ZZ, 1977, č.
14, s. 15. - Film a divadlo, 1975, č. 4, s. 28-29. -  Kino, 1971, č. 24, s. 16. - Svět v obrazech,
1971, č. 17. - Kino, 1970, č. 3, s. 16. - Záběr, 1968, č. 9, s. 8. - Kino,
1967, č. 14, s. 2, 16. - Kino, 1966, č. 12, s. 8-9 (rozhovor). - Divadelní a
filmové noviny, 1965, č. 14-15, s. 1, 14 (rozhovor). - Květy, 1964, č. 9, s.
19.