Herci a herečky: STREISANDOVÁ Barbra

(Barbara Joan Streisand)

nar. 24. dubna 1942 - New York City (USA)

Vyrůstala ve skromných poměrech v Brooklynu. Svého otce, středoškolského učitele angličtiny a dějepisu, nepoznala, protože zemřel rok po jejím narození. Po maturitě na Erasmus High School pracovala jako telefonistka, uvaděčka v kině a navštěvovala několik hereckých kurzů najednou. Vítězstvím v pěveckém konkurzu v Greenwich Village si zajistila angažmá v nočních klubech Bon Soir a The Blue Angel. Upozornila na sebe 1962 menší rolí ošklivé sekretářky Yetty Tessye Marmelsteinové v broadwayském satirickém muzikálu Harolda Romea a Jeroma Weidmana Mohu ti to opatřit ve velkém. Své mimořádné pěvecké dispozice ve spojení s hereckými schopnostmi naplno uplatnila v titulní úloze revuální hvězdy Fanny Briceové, o jejíchž osudech a lásce k hazardnímu hráči (S. Chaplin), vypráví životopisný muzikál Jule Stynea Funny Girl; 1964 v něm na Broadwayi (1966 také v Londýně) sklidila triumfální úspěch a za svůj výkon ve stejnojmenné film. verzi (r. W. Wyler), kde měla za partnera Omara Sharifa, získala Oscara 1968 a Donatellova Davida 1969. Během let absolvovala řadu koncertů (zpívala mj. v květnu 1963 před prezidentem J. F. Kennedym v Bílém domě a 1993 na inauguračním koncertu prezidenta Billa Clintona) a nahrála několik desítek gramofonových alb, z nichž mnohé byly natolik komerčně úspěšné, že za ně obdržela zlaté a platinové desky a osmkrát cenu Grammy (poprvé 1963 za své první LP The Barbra Streisand Album). Souběžně s pěveckou kariérou, v níž dosáhla jako všestranná interpretka světové popularity, se věnovala také hereckým aktivitám před film. kamerou, kde ztělesňovala nejčastěji výstřední, temperamentní, ztřeštěné, ale šarmantní a dobrosrdečné hrdinky: známá zprostředkovatelka styků a sňatků, vdova Dolly Leviová, o jejíž ruku nakonec požádá její klient-bohatý obchodník (Walter Matthau), ve film. adaptaci muzikálu Michaela Stewarta a Jerryho Hermana Hello, Dolly (r. G. Kelly); Daisy Gambleová, která se svěří do rukou hypnotizéra francouzského původu (Yves Montand), aby se odnaučila kouřit, v muzikálové komedii Za jasného dne uvidíš navždy (r. G. Kelly); modelka Doris, jejíž hlučné chování přivádí k šílenství jejího souseda-spisovatele (George Segal), v komedii Básník a kočička (r. H. Ross); excentrická slečna poněkud volnějších mravů Judy Maxwellová, kterou svede záměna zavadel dohromady s roztržitým hudebním vědcem (Ryan O'Neal), v crazy komedii Co dál, doktore? (r. P. Bogdanovich); začínající zpěvačka Esther Hoffmanová, z níž učiní hvězdu její objevitel-rockový zpěvák (Kris Kristofferson), v hudebním dramatu Zrodila se hvězda (r. F. Pierson). Vážnější polohu si poprvé vyzkoušela v postavě nadšené komunistky Katie Moroskiové, za jejíž ztvárnění v melodramatu Takoví jsme byli (r. S. Pollack) byla oceněna Donatellovým Davidem 1974 a byla nominována na Oscara 1973. Dramaticky nejpůsobivější kreaci předvedla v soudním dramatu podle hry Toma Topora Bláznivá (r. M. Ritt), kde ztělesnila prostitutku Claudii Draperovou, která v sebeobraně zabila svého dotěrného zákazníka a domáhá se řádného soudního procesu. 1969 spoluzaložila produkční film. společnost First Artists Productions a posléze se sama stala producentkou v rámci své vlastní společnosti Barwood Films. 1983 debutovala jako režisérka nostalgickým muzikálem na motivy povídek Isaaca Bashevise Singera Yentl, na němž se podílela i scenáristicky a vytvořila v něm titulní part židovské dívky Yentl, která v touze po vzdělání a naplnění milostných citů poruší dokonce starobylé zákony a náboženské mravy tím, že se vydává za chlapce. Její druhý režijní pokus, stejnojmenná film. adaptace románu Pata Conroye Pán přílivu, kde si zahrála židovskou psychiatričku Susan Lowensteinovou, byl v sedmi kategoriích pouze nominován na Oscara 1991. Také bezúspěšně se ucházela o Zlatý glóbus 1996 za hlavní roli zakoplexované univerzitní profesorky Rose Morganové, jejíž manželství na inzerát s kolegou z téže školy (Jeff Bridges) dosáhne plnohodnotného naplnění teprve po překonání vypěstovaných předsudků obou partnerů, ve své romantické milostné komedii Dvě tváře lásky. B. S. je laureátkou mnoha prestižních uměleckých cen: 1965 získala cenu Emmy za svou TV show My Name Is Barbra (Jmenuji se Barbra) a laureátkou ceny Emmy se opět stala 1995 za pořad Barbra - The Concert; spolu se skladatelem Paulem Williamsem dostala Oscara 1976 za píseň Evergreen z filmu Zrodila se hvězda. 1970 jí byla udělena speciální cena Tony jako divadelní herečce desetiletí. V létě 1992 pobývala v Praze a Českém Krumlově při příležitosti natáčení filmu Yentl. 1963-71 byla provdána za herce Elliotta Goulda (vystupovala s ním pouze na divadle); jejich syn Jason Emanuel Gould (1966) pokračuje v rodinné herecké tradici (hrál mj. po boku své matky v jejím filmu Pán přílivu). Od 1998 je manželkou herce Jamese Brolina.

Filmografie

1968 -Funny Girl(r. William Wyler);
1969 -Hello, Dolly (r. Gene Kelly);
1970 - On a Clear Day You Can SeeForever (Za jasného dne uvidíš navždy; r. Vincente Minnelli); The Owl and thePussycat (Básník a kočička - ČTV; r.Herbert Ross);
1972 - What's Up Doc(Co dál, doktore?; r. PeterBogdanovich); Up the Sandbox (Příběhy z pískoviště - KTV; r. Irvin Kershner);
1973 -The Way We Were (Takoví jsme byli;r. Sydney Pollack);
1974 - ForPete's Sake (Kvůli Petříčkovi; r. Peter Yates);
1975 - Funny Lady (r. Herbert Ross);
1976 - A Star Is Born (Zrodilase hvězda - V; r. Frank Pierson; + spol. prod., píseň);
1979 - The Main Event (Ženav ringu; r. Howard Zieff; + spol. prod.);
1981 - All Night Long (Celoudlouhou noc - ČTV; r. Jean-Claude Tramont);
1983 -Yentl - V (r.Barbra Streisandová; + spol. sc., prod., písně.);
1987 - Nuts (Bláznivá -ČTV; r. Martin Ritt; + prod., hudba);
1990 - Listen Up: The Lives of Quincy Jones (D - Naslouchejte: ŽivotyQuincyho Jonese; r. Ellen Weissbrodová);
1991 - The Prince of Tides (Pánpřílivu; r. Barbra Streisandová; + spol. prod.);
1994 - Serving in Silence: The Margarethe Cammermeyer Story (TV -Tajná služba - V; r. Jeff Bleckner;pouze spol. prod.); Barbra - The Concert (TV; r. Barbra Streisandová, DwightHemion; + spol. prod.);
1996 - TheMirror Has Two Faces (Dvě tváře lásky;r. Barbra Streisandová; + spol. prod.);
2000 - Reel Models: The First Women of Film (TV, D - Roztočené modely: První ženyfilmu; r. Susan Kochová, Christopher Koch; + spol. prod.).

Bibliografie

CARRICK, Peter: Barbra
Streisandová: Životopis. Ostrava, Oldag 1994, 171 s. - SEIFERT, Miroslav:
Barbra Streisandová. Praha, Čs. filmový ústav 1990, 31 s. - JANOUŠEK, Jiří:
Tváře bez svatozáře. Praha, Práce 1987, s. 199-208. - Story, 1999, č. 47, s.
32-34. - Týdeník Televize, 1998, č. 32, s. 70-71. - Story, 1998, č. 31, s. 4-5.
- Květy, 1997, č. 30, s. 18-19. - Satelit, 1997, č. 11, s. 52-53 (rozhovor). -
Cinema, 1997, č. 3, s. 54 (rozhovor). - Kinorevue, 1997, č. 3, s. 35
(rozhovor). - Ano, 1996, č. 47, s. 10-11 (rozhovor). - Kinorevue, 1995, č. 1,
s. 20-21. - Cosmopolitan, září 1994, s. 112-115, 128 a 131-133. - Květy, 1993,
č. 20, s. 18-19. - Týdeník Televize, 1993, č. 3, s. 8. - Rudé právo (Magazín
RP), 13.11.1993, s. 8-9. - Kino, 1992, č. 9, s. 10-11. - Cinema, 1992, č. 7, s.
20 (rozhovor). - Film a divadlo, 1992, č. 4, s. 15, 29. - Práce, 1992, č. 98,
s. 4. - Večerní Praha (Pop Top), 20.5.1992, s. 6. - Film Fan, 1991, č. 6, s.
58-59. - MF Dnes, 31.1.1991 (rozhovor). - Premiéra, září 1990, s. 32-33. -
Magazín, 1990, č. 8, s. 52. - Film a divadlo, 1988, č. 26, s. 2 (rozhovor). -
Film a divadlo, 1985, č. 25-26, s. 46-47. - Film a divadlo, 1982, č. 9, s.
28-31 (rozhovor). - Melodie, 1981, č. 7, s. 201. - Kino, 1978, č. 11, s. 8-9. -
Kino, 1976, č. 26, s. 4-5. - 100+1 ZZ, 1976, č. 18, s. 40-42. - Kino, 1974, č.
1, s. 16. - Film a divadlo, 1969, č. 12, s. 14-15.