Herci a herečky: RICHARD Pierre

(Pierre-Richard de Fays)

nar. 16. srpna 1934 - Valenciennes, Nord-Pas-de Calais (Francie)

Pochází z bohaté průmyslnické rodiny. Přestože se chtěl od mládí věnovat divadlu, studoval nejprve na nátlak rodičů školu pro rehabilitační pracovníky. Jako dvacetiletý se ale zapsal v Paříži do hereckých kurzů Jeana Vilara a Charlese Dullina, vystupoval spolu s Jeanem Yannem, Jacquesem Fabbrim a Jacquesem Dufilhem v pařížských kabaretech L'Ecluse, Galerie 55 a Cheval d'or. V divadle La Bruyère byl několik sezon hvězdou avantgardní komedie Bedny - kdo to je? Poč. 60. let spolu s Victorem Lanouxem psal a interpretoval vlastní komické skeče a 1962 se objevil poprvé v TV zábavním pořadu. Občas hostoval také v recitálech písničkáře Georgese Brassense v kabaretu Bobino. Po několika drobných film. rolích se poč. 70. let prosadil jako výrazný film. komik, jehož osobitý humor a smysl pro gagy navazuje na umění klasiků němé grotesky. Do širšího diváckého povědomí se zapsal svým autorsko-režijním debutem, crazy komedií Roztržitý, kde se představil v hlavní úloze vynalézavého pracovníka propagační agentury Pierra Malaqueta, který se stává svým jednáním pro okolí pohromou. Postavu naivního smolaře, nešťastného a poněkud ušlápnutého rtuťovitého člověka, který nevědomky komplikuje věci a z přemíry dobré vůle páše nepředloženosti, za něž trpí ti druzí, rozvíjel P. R. úspěšně v nejrůznějších variantách i v dalších bláznivých komediích, které buď sám režíroval (mj. Život plný malérů, Nic nevím, ale řekl bych všechno, Jsem nesmělý, ale léčím se, To nejsem já, to je on) nebo za kamerou stáli jiní tvůrci. Popularitu mu přinesly zejména komedie režiséra a herce Yvese Roberta Velký blondýn s černou botou a Návrat velkého blondýna, v nichž ztělesnil houslistu symfonického orchestru Françoise Perrina, jehož považují omylem agenti tajné služby za rafinovaného špiona. Některé jeho groteskní kreace mají navíc dramatický rozměr, jak o tom svědčí mj. úloha zoufalého novináře Françoise Perrina, který je okolnostmi přinucen hrát živou hračku synkovi tiskového magnáta, v satirické komedii s vážným podtextem Hračka (r. F. Veber). S příznivým diváckým ohlasem se setkaly poč. 80. let komedie Kopyto, Otec & otec a Uprchlíci (všechny r. F. Veber), jejichž protagonistou nebyl pouze P. R., ale kde mu byl rovnocenným partnerem jiný populární francouzský herec - robustní Gérard Depardieu. Že mu však není zcela cizí ani dramatická poloha, potvrdil mj. v úloze pastora Ambroise Doprémyho, který objeví v osiřelém chlapci (Denis Lavant) šachového génia, v historickém dramatu Šachová partie (r. Y. Hanchar). 1985 se vrátil na divadlo, aby účinkoval v aktovce Woodyho Allena Bůh, Shakespeare a já. Byl oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1996, kde byl oceněn za roli francouzského kuchaře a sběratele exotických receptů Pascala Ichaca v tragikomedii z Gruzie 20. let Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře (r. N. Džordžadzeová). Pro ČTV o něm natočili Rudolf Tesáček a Jiří Žák v cyklu Francouzské rozhovory hodinový dokument s názvem Pierre Richard, interview (1999).

Filmografie

1958 - Montparnasse 19 (r. Jacques Becker);
1967 - Un idiot à Paris (Idiot v Paříži; r. Serge Korber);Alexandre le Bienheureux (Alexandr Šťastný; r. Yves Robert);
1968 - La coqueluche (Trampoty s kohoutem - ČTV; r.Christian-Paul Arrighi);
1969 -Trois hommes sur un cheval (Tři muži na jednom koni; r. Marcel Moussy);
1970 - Le distrait (Roztržitý; r. Pierre Richard);
1971 - Les malheurs d'Alfred (Život plný malérů; r. Pierre Richard);
1972 - Le grand blond avec unechaussure noire (Velký blondýn s černoubotou; r. Yves Robert);
1973 -La raison du plus fou (Nejpomatenější rozum; r. François Reichenbach); Je saisrien, mais je dirai tout (Nic nevím, ale řekl bych všechno; r. Pierre Richard);Juliette et Juliette (Juliette aJuliette - ČTV; r. Rémo Forlani);
1974 - Le retour du grand blond (Návratvelkého blondýna; r. Yves Robert); Un nuage entre les dents (Mrak v zubech - ČTV; r. Marco Pico); Lamoutarde me monte au nez (Hořčice mistoupá do nosu; r. Claude Zidi);
1975 - Trop c'est trop (Co je moc, to je moc; r. Didier Kaminka); La courseà l'échalote (Náhradník -ČTV; r. Claude Zidi);
1976 - Lesnaufragés de l'île de la tortue (Trosečníci ze želvího ostrova; r. JacquesRozier); On aura tout vu (Všechnouvidíme - V; r. Georges Lautner); Le jouet (Hračka; r. Francis Veber);
1978 - Je suis timide, mais je me soigne (Jsem nesmělý, ale léčím se; r. Pierre Richard); La carapate (Útěk - V; r. Gérard Oury);
1979 - C'est pas moi, c'est lui (To nejsem já, to je on - ČTV; r. PierreRichard);
1980 - Le coup duparapluie (Rána deštníkem; r. GérardOury);
1981 - La chèvre (Kopyto - V; r. Francis Veber);
1982 - Un chien dans un jeu de quilles(Bručet jako medvěd; r. Bernard Guillon);
1983 - Les compères (Otec& otec; r. Francis Veber); Le jumeau (Dvojče; r. Yves Robert);
1985 - Tranches de vie (Zlomky života;r. François Leterrier); Les rois du gag (Mistřigagu - ČTV; r. Claude Zidi);
1986 - Les fugitifs (Uprchlíci; r.Francis Veber);
1988 - A gauche ensortant de l'ascenseur (Nalevo od výtahu;r. Édouard Molinaro); Mangeclous (r. Moshé Mizrahi);
1990 - Bianvenue à bord (Vítejte na palubě - ČTV; r. Jean-Louis Leconte); Promotion canapé(Povýšení přes postel; r. Didier Kaminka);
1991 - On peut toujours rêver (Snílkové - ČTV; r. Pierre Richard);
1992 -Vieille canaille (Stará darebačka; r. Gérard Jourd'hui);
1993 - La cavale des fous (Bláznivácesta - ČTV; r. Marco Pico);
1994 - La partie d'échecs (Šachová partie;r. Yves Hanchar);
1995 - L'amourconjugal (Manželská povinnost; r. Benoît Barbier);
1996 - Les mille et une recettes du cuisinier amoureux (Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře - ČTV; r. Nana Džordžadzeová);
1997 - Droit dans le mur (Hlavou proti zdi - KTV; r. Pierre Richard; + spol. sc.);
2000 - 27 Missing Kisses (Létoztracených polibků; r. Nana Džordžadzeová); Scénario sur la drogue (Scénářpodle drog; r. Santiago Otheguy);
2003 - Mariées mais pas trop (Velmi veselé vdovy; r. Catherine Corsiniová); Lesclefs de bagnole (Klíče od bouráku; r. Laurent Baffie);
2004 - En attendant le deluge (r. Damien Odoul).

Bibliografie

ŽÁK, Jiří: Francouzské
rozhovory. Louny, ADART 1999, s. 121-146. - Týdeník Televize, 1998, č. 32, s.
64-65. - Reflex, 1996, č. 35, s. 46-48 (rozhovor). - Lidové noviny, 10.7.1996,
č. 159, s. 11 (rozhovor). - Vlasta, 1996, č. 43, s. 21. - Story, 1996, č. 34,
s. 12-13. - Týdeník Televize, 1995, č. 22, s. 18. - 100+1 ZZ, 1994, č. 23, s.
51 (rozhovor). - Kino, 1991, č. 17, s. 6-7. - Kino, 1991, č. 10, s. 3-4
(rozhovor). - Kino, 1986, č. 6, s. 13. - 100+1 ZZ, 1983, č. 19. - Film a
divadlo, 1978, č. 6, s. 16. - Kino, 1975, č. 20, s. 10.