Herci a herečky: MONTAND Yves

(Ivo Livi)

nar. 13. října 1921 - Monsumano Alto, Toskánsko (Itálie)

zem. 9. listopadu 1991 - Senlis u Paříže (Francie)

Byl nejmladším ze tří dětí chudého italského rolníka a drobného výrobce košťat, který opustil před hrozbou fašismu toskánskou vesnici a emigroval do Marseille, kam se za ním rodina 1923 přistěhovala. Vyrůstal v těžkých sociálních podmínkách, proto už jako jedenáctiletý opustil školu, aby pracoval v továrně na těstoviny. Po večerech vypomáhal sestře v kadeřnictví a nakonec se tomuto řemeslu i vyučil. Stále více ho však přitahovaly filmy s Fredem Astairem a jinými hollywoodskými hvězdami, zalíbilo se mu imitovat Fernandela a zkoušel zpívat dobové šlágry Maurice Chevaliera a Charlese Treneta. Poprvé s tímto repertoárem vystupoval těsně před válkou v marseillském kabaretu Alcazar, kde se obecenstvu prezentoval pod uměleckým jménem Yves Montand (pseudonym si vytvořil z matčina volání ve zkomolené francouzštině: "Ivo! Monta! neboli: "Ivo! Pojď nahoru!). Po obsazení Francie pracoval jako kovář a dokař v loděnicích, a když se vrátil z pracovního tábora mládeže, začal znovu veřejně vystupovat. Dokonce se stal protagonistou revue Bláznivý večer, s níž soubor objížděl jižní Francii. V únoru 1944 zakotvil v Paříži, kde si ho o půl roku později povšimla šansoniérka Edith Piaf, která ho nejprve vzala jako předskokana do svého programu v Moulin Rouge, pomohla mu vytvořit jeho pozdější image a navíc mu umožnila na podzim 1945 první celovečerní recitál na jevišti Théâtre de l'Étoile, kde působil následujících deset let. Od pol. 40. let začal sbírat první herecké zkušenosti také před film. kamerou; jako charakterní herec se však prosadil teprve úlohou dobrodruha a vyděděnce Maria, který jako jediný ze čtyř řidičů doveze na vzdálenost 500 km nebezpečný náklad nitroglycerinu, v dramatu podle románu Georgese Arnauda Mzda strachu (r. H.-G. Clouzot). 1949 se seznámil s herečkou Simone Signoretovou (provdanou tehdy za režiséra Yvese Allégreta) a jejich vztah vyústil v manželství, které trvalo od 1951 až do hereččiny smrti 1985. Sdíleli spolu nejen soukromí, ale několikrát byli partnery i na film. plátně (Čarodějky ze Salemu, Zločin v expresu, Doznání, Policejní kolt vzor 357). 1954 účinkoval poprvé po jejím boku na divadle v dramatu Arthura Millera Zkouška ohněm o krutých procesech s údajnými čarodějnicemi koncem 17. století. Ve film. verzi tohoto dramatu s názvem Čarodějky ze Salemu (r. R. Rouleau) si zopakoval tutéž roli cizoložného manžela Johna Proctora, za jejíž ztvárnění byl oceněn na MFF v Karlových Varech 1957. Velmi úspěšně pokračovala i jeho pěvecká kariéra (v únoru 1957 hostoval v pražské Lucerně), která koncem 50. let přesáhla dokonce za oceán, kde se 1959 představil sólovým pěveckým a tanečním vystoupením na Broadwayi i v dalších městech USA. Zájem o něho projevili také hollywoodští producenti, ale po komerční ani umělecké stránce nesplnil jejich očekávání. Hudební komedie Pojď, budeme se milovat (r. G. Cukor), v níž nahradil původně zamýšlené herce (Cary Grant, Rock Hudson a Gregory Peck) v roli multimilionáře Jean-Marca Clémenta, do něhož se zamiluje půvabná tanečnice (Marilyn Monroeová), propadla u diváků i kritiky. Neplacenou reklamu tomuto snímku poskytl bulvární tisk, který se snažil odhalit milostný poměr s Monroeovou. Zásadní obrat v jeho herecké dráze učinila v pol. 60. let spolupráce se španělským scenáristou a spisovatelem Jorgem Semprumem a režiséry Costou-Gavrasem a Alainem Resnaisem, v jejichž politických dramatech ztělesnil plejádu neohrožených politických aktivistů: španělský revolucionář Diego Mora, bojující z francouzského exilu proti Francově diktatuře, ve filmu Válka skončila; řecký univerzitní profesor a levicový kandidát na poslanecké křeslo, na něhož je spáchán při jedné demonstraci atentát, v politickém thrilleru Z; přesvědčený komunista, intebrigadista, účastník francouzského Hnutí odporu a posléze náměstek československého ministra zahraničních věcí Artur London, jedna z obětí komunistického monstrprocesu s tzv. spikleneckým centrem Rudolfa Slánského poč. 50. let, ve stejnojmenné film. adaptaci Londonovy autobiografické knihy Doznání; člen americké humanitární organizace Philip Michael Santore, jehož unesou uruguayští partyzáni s velkou sumou peněz, ve snímku Stav obležení. Jiný typ hrdiny, jemuž se pod rukama rozpadá životní sen, hroutí se milostné vztahy a na prahu stáří začíná bilancovat, si vyzkoušel v úloze zkrachovaného, nikoliv však rezignovaného podnikatele Vincenta, který nalézá útočiště mezi přáteli, s nimiž se pravidelně o víkendech schází na venkovské usedlosti, v komorním psychologickém dramatu o přátelství několika rodin Vincent, Francois, Paul a ti druzí... (r. C. Sautet). Během 80. let značně omezil koncertování a filmování, zato postavy, které vytvořil, patří k jeho nejlepším, zejm. pak chamtivý provensálský sedlák Papet ve film. přepisech románů Marcela Pagnola Jean od Floretty a Manon od pramene (obě r. C. Berri). Vedle umělecké činnosti se celý život (zejm. pak se S. Signoretovou) veřejně politicky angažoval v boji za svobodu a lidská práva; z naivních idealistických představ o komunismu již během 50. let vystřízlivěl a svou původní víru dokázal proměnit v hluboké poznání o nutnosti důrazu na rozum a toleranci. Pro své antisocialistické názory a podporu nezávislých iniciativ v komunistických zemích byl po několik desetiletí tamní mocenskou garniturou považován za ideologického nepřítele. V lednu 1990, kdy přijel do Prahy s J. Semprumem a Costou-Gavrasem, předal osobně československým studentům Cenu Jana Palacha. 1988 se oženil s podstatně mladší Carole Amielovou, od níž se dočkal svého prvního dítěte, syna Valentina.

Filmografie

1945 - Étoile sans lumière (Hvězda bez světla; r.Marcel Blistène);
1946 - Lesportes de la nuit (Brány noci; r.Marcel Carné);
1947 - L'idole (Kožené rukavice - ČTV; r. AlexandreEsway);
1950 - Souvenirs perdus(Ztracené vzpomínky; r. Christian-Jaque); Paris chante toujours (D - Pařížstále zpívá; r. Pierre Montazel); Parigi e sèmpre Parigi (D - Paříž astále ještě Paříž; r. Luciano Emmer);
1953 - Le salaire de la peur (Mzdastrachu; r. Henri-Georges Clouzot); Tempi nostri (Naše časy; r. AlessandroBlasetti);
1954 - Napoléon (r. SachaGuitry);
1955 - Les héros sontfatigués (Hrdinové jsou unaveni -ČTV; r. Yves Ciampi); Marguerite de la nuit (Markétka noci; r. ClaudeAutant-Lara);
1956 - Uomini e lupi (Lidé a vlci; r. Giuseppe De Santis);Les sorcières de Salem (Čarodějkyze Salemu; r. Raymond Rouleau);
1957 - La grande strada azzurra (Velká modrácesta; r. Gillo Pontecorvo); Pojot Iv Montan (Zpívá Yves Montand; r. Sergej Jutkevič, Michail Sluckij);
1958 - Premier mai (V jediném dnu; r. Luis Saslavsky); Laloi (Zákon; r. Jules Dassin);
1960 -Let's Make Love (Pojď, budeme se milovat - ČTV; r. George Cukor);
1961 -Sanctuary (Svatyně; r. Tony Richardson); Goodbye Again/Aimez-vous Brahms? (Máterádi Brahmse?; r. Anatole Litvak); My Geisha (Moje gejša; r. Jack Cardiff);
1965 - Compartiment tueurs (Zločin v expresu; r. Costa-Gavras);
1966 - Paris brûle-t-il? (HoříPaříž?; r. René Clément); La guerre est finie (Válka skončila; r. Alain Resnais);Grand Prix (r. John Frankenheimer);
1967 - Vivre pour vivre (Žíta užít; r. Claude Lelouch); Un soir, un train (Jeden večer, jeden vlak; r. André Delvaux);
1968 - Mister Freedom (Pan Svoboda; r. William Klein); Z - ČTV (r. Costa-Gavras); Le diablepar la queue (Tahat čerta za ocas -ČTV; r. Philippe de Broca);
1970 -L'aveu (Doznání; r. Costa-Gavras);On a Clear Day You Can See Forever (Za jasného dne uvidíš navždy; r. VincenteMinnelli); Le cercle rouge (Osudový kruh - ČTV; r. Jean-Pierre Melville);
1971 - La folie des grandeurs (Pošetilostmocných; r. Gérard Oury);
1972 -Tout va bien (Všechno je v pořádku; r. Jean-Luc Godard); César et Rosalie (César a Rosalie - ČTV; r. ClaudeSautet); État de siège (Stav obležení; r. Costa-Gavras); Le fils (Syn;r. Pierre Granier- Deferre);
1973 -Les deux mémoires (Dvě vzpomínky; r. Jorge Semprum);
1974 - La solitude du chanteur de fond (D - Osamělost zpěvákavytrvalce; r. Chris Marker); La hasard et la violence (Náhoda a násilí; r.Philippe Labro); Vincent, François, Paul et les autres (Vincent, Francois, Paul a ti druzí... - ČTV; r. Claude Sautet);
1975 - Le sauvage (Divoch - ČTV; r. Jean-Paul Rappeneau);Section spéciale (Zvláštní oddělení; r. Costa-Gavras); Police Python 357 (Policejní kolt vzor 357 - ČTV; r. AlainCorneau);
1976 - Le grand escogriffe(Velký podvodník - V; r. ClaudePinoteau); La menace (Hrozba - ČTV;r. Alain Corneau);
1978 - Les routesdu sud (Cesty na jih; r. Joseph Losey);
1979 -  Clair de femme (Světlo ženy - ČTV; r. Costa-Gavras); Icomme Icare (I jako Ikarus; r. Henri Verneuil);
1981 - Le choix des armes (Volba zbraní; r. Alain Corneau); Toutfeu tout flamme (Samý oheň, samý žár - ČTV; r. Jean-Paul Rappeneau);
1983 - Garçon! (Pane vrchní!; r. Claude Sautet);
1985 - Carné, l'homme à la camére (D - Carné, člověk u kamery; r.Christian-Jaque);
1986 - Jean deFlorette (Jean od Floretty - ČTV; r.Claude Berri); Manon des sources (Manonod pramene - ČTV; r. Claude Berri);
1988 - Trois places pour le 26 (Třivstupenky na 26. (r. Jacques Demy);
1990 - Netchaïev est de retour (Něčajev se vrátil; r. Jacques Deray);
1991 - IP 5 (r. Jean-Jacques Beineix);
1993 - Montand (D; r. Jean Labib).

Bibliografie

SIGNORETOVÁ, Simone: Nostalgie
už není, čím bývala. Rudná u Prahy, Jeva 1997, 321 s. - MONTAND, Yves: Hlava
plná slunce. Praha, Mladá fronta 1958, 135 s. - Zemědělské noviny (Obrazovka),
1993, č. 84, s. 2. - Kino, 1992, č. 5, s. 16. - 100+1 ZZ, 1992, č. 1, s. 43-47.
- Svět v obrazech, 1992, č. 1, s. 14-15. - Ahoj na sobotu, 1992, č. 1, s. 9. -
Literární noviny, 23.1.1992, s. 13 (rozhovor). - Kinorevue, 1991, č. 25, s.
4-5. - 100+1 ZZ, 1991, č. 3, s. 40-41 (rozhovor). - Reflex, 1991, č. 13, s.
42-45. - Kino, 1990, č. 3, s. 14, 16. - Týdeník Čs. televize, 1990, č. 10, s.
13. - Květy, 1990, č. 3, s. 38-39 (rozhovor). - Záběr, 1969, č. 8, s. 5. -
Filmové a televizní noviny, 1968, č. 9, s. 5. - Filmové a televizní noviny,
1968, č. 25-26, s. 11. - 100+1 ZZ, 1967, č. 12, s. 62 (rozhovor). - Magazín Co
vás zajímá, 1962, č. 11, s. 38-39. - Kino, 1957, č. 5, s. 80 - Květy, 1957, č.
8, s. 4. - Literární noviny, 1957, č. 7, s. 5.