Herci a herečky: MICHALKOV Nikita Sergejevič

nar. 21. října 1945 - Moskva (SSSR)

Pochází ze známé umělecké rodiny; je pravnukem malíře Vasilije Surikova, vnukem malíře Pjotra Končalovského, synem básníka, textaře, dramatika a scenáristy Sergeje Michalkova (mj. spoluautor textu k sovětské hymně) a překladatelky Natalji Končalovské. Jeho starší bratr Andrej Končalovskij (dříve užíval jméno Michalkov- Končalovskij) je významný film. režisér, působící v posledních letech převážně v USA. Jako čtrnáctiletý začal hrát N. M. na scéně moskevského Divadla Stanislavského a v patnácti letech debutoval před film. kamerou, kde na sebe výrazněji upozornil hlavní rolí mladého moskevského dělníka Kolji ve filmu Chodím po Moskvě (r. G. Danělija). 1963-66 studoval herectví v Divadelním učilišti Borise Ščukina, 1968-71 studoval režii u Michaila Romma na VGIKu, který absolvoval středometrážním filmem Spokojnyj děň v konce vojny (1972, Poklidný den na konci války). Už od studentských let se uplatňoval na film. plátně jako představitel odvážných a mužných hrdinů, oplývajících šarmem a romantickou rozervaností. Nehrál je však v poloze jednoznačně heroické; každá z jeho postav byla precizní a vnitřně bohatou psychologickou studií s odstíněným charakterem, ať už ztělesňoval rozmařilého knížete (Šlechtické hnízdo), polárního letce (Červený stan), nebo frontového poručíka (Píseň o hrdinné dívce). Obdobnými rysy se vyznačovaly postavy, které vytvořil ve svých vlastních filmech: chytrý a krutý anarchista Brylov, samozvaný ataman banditů, ve westernově pojatém snímku z doby občanské války Svůj mezi cizími; ilegální pracovník Ivan v retrodramatu Otrokyně lásky; ničemný lékař Nikolaj Trileckij v přepisu Čechovovy dramatické prvotiny Nedokončená skladba (Zlatá mušle na MFF v San Sebastianu 1977); číšník v satirické sociální fresce Příbuzenstvo. Všechny jeho filmy, z nichž mnohé vyvolaly bouřlivé polemiky, jsou propojeny s atmosférou určité historické epochy, nastolují otázky, zpochybňující samolibou zahleděnost do zdánlivě nepopiratelných jistot a vyslovují ironický a zasvěcený soud nad "záhadnou duší" ruského a sovětského člověka. Ve snímku Nedokončená skladba, skvostné variaci na téma Čechovovy dramatiky, oživil její komediální, ironické jádro. Dramatem Pět večerů v atraktivním retrostylu evokoval probuzení lidských duší a srdcí během krátkého období politického tání po roce 1956. V nekonvenční adaptaci Oblomov brilantně polemizuje s tradiční interpretací slavného románu I. A. Gončarova, jehož hrdinou je zlenivělý intelektuál (Oleg Tabakov). V tragikomedii Příbuzenstvo a v komorním manželském souboji Beze svědků sarkasticky i soucitně odkryl propastnost citové devastace tvora, jízlivě zvaného homo sovieticus. V dramatu Oči černé propojil něžný smutek Čechovovy Dámy s psíčkem s nyvostí populární romance, zaváté do světových šantánů bělogvardějskou emigrací. Tragické téma odrodilství se táhne autorovou režijní i hereckou tvorbou. Nezávisle na době a sociální situaci rozehrál ve svých hrdinech bohatou škálu emocí, v projevech přitažlivých i odpudivých, jejichž charaktery odrážejí různé lidské slabosti a pokřivenosti života: furiantský naftař Alexej Usťužanin, který zatouží znovu zakotvit v rodné sibiřské vsi a vzápětí zahyne při ropném požáru, ve velkolepé fresce Sibiriáda (r. A. Končalovskij); profesionální svůdce a bonviván Boris, nadaný vědec, který však svou energii uplatňuje jako podnikavý organizátor života v letovisku, ve snímku Portrét umělcovy ženy (r. A. Pankratov); průvodčí Andrej, nekulturní a neurvalý, ale přitažlivý egoista, který převáží úzkoprofilové zboží a vydělává na účet špatně fungující obchodní sítě, ve smutné komedii Nádraží pro dva (r. E. Rjazanov); neotřesitelně cynický šéf autoservisu, jenž si je vědom, že na jeho blahovůli jsou závislí i místní funkcionáři, ve filmu Dopravní inspektor (r. E. Urazbajev); elegantní rejdař Paratov, jehož životní styl a mužný vzhled imponuje mladé šlechtičně (Larisa Guzejevová), v adaptaci hry A. N. Ostrovského Krutá romance (r. E. Rjazanov). Díky své pragmatické prozíravosti se v pol. 80. let zorientoval v zákulisí koprodukčních praktik a založil vlastní produkční společnost TRITE, v níž rozvíjí kromě kinematografických služeb (také západním partnerům) různé kulturní aktivity (mj. vydavatelství Ruský archiv, které publikuje nikdy nezveřejněné dokumenty). Pro své film. projekty nachází v posledních letech podporu zejména u francouzských producentů. S velmi příznivým ohlasem diváků i odborných kruhů (Zlatý lev na MFF v Benátkách 1991, Felix 1991 a Nika 1991) se setkal jeho poetický film Urga, humorně laděný příběh o pastevci, žijícím se svou rodinou uprostřed nekonečných stepí čínského Mongolska v harmonické symbióze s přírodou, dokud tam jednoho dne nezabloudí ruský řidič (Vladimir Gosťuchin), se kterým podnikne cestu do vzdáleného města. Další prestižní ocenění, Oscara 1994 (nominace na cenu BAFTA 1995), získal N. M. za film Unaveni sluncem, melancholicko-kritické drama z období stalinského teroru, v němž zároveň ztvárnil klíčovou postavu pravověrného důstojníka Kotova, hrdiny občanské války, který se stane obětí politických čistek. Krátce poté, co se v květnu 1995 zúčastnil v barrandovských ateliérech natáčení film. adaptace Gogolova Revizora (r. S. Gazarov), kde hrál roli hejtmana, navštívil Prahu znovu jako host 1. ročníku MFF Zlatý Golem, aby na něm uvedl retrospektivu svých filmů a převzal Zlatého Golema za celoživotní dílo. Byl oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1999, kde uvedl svůj velkofilm Lazebník sibiřský a převzal Cenu města Karlovy Vary. Jeho nesporná umělecká autorita ho přivedla do týmu poradců prezidenta Jelcina, který ho pověřil funkcí předsedy Prezidia fondu ruské kultury. 1984 byl jmenován národním umělcem RSFSR a za významný vklad do světového umění byl dekorován 1993 francouzským Řádem čestné legie.

Filmografie

1960 - Tuči nad Borskom (Mračna nad Borskem; r. VasilijOrdynskij);
1961 - PriključenijaKroša (Veselá parta; r. GenrichOganisjan);
1963 - Ja šagaju poMoskve (Chodím po Moskvě; r. GeorgijDanělija);
1965 - God kak žizň (Rokjako celý život; r. Grigorij Rošal); Pereklička (Hlášení; r. Daniil Chrabrovickij);
1966 - Ně samyj udačnyj děň (Nevydařený den; r. Jurij Jegorov);
1967 - Csillagosok, katonák (Hvězdy na čepicích; r. Miklós Jancsó);
1969 - Dvorjanskoje gnězdo (Šlechtické hnízdo; r. AndrejKončalovskij); Pesň o Manšuk (Píseň ohrdinné dívce - ČTV; r. Mažit Begalin); Krasnaja palatka (Červený stan; r. Michail Kalatozov);
1970 - Sport, sport, sport (r. ElemKlimov);
1974 - Svoj sredi čužich,čužoj sredi svojich (Svůj mezi cizími;r. Nikita Michalkov; + spol. sc.);
1975 - Raba ljubvi (Otrokyně lásky; r. NikitaMichalkov);
1976 - Něokončennajapjesa dlja mechaničeskogo pianino (Nedokončenáskladba; r. Nikita Michalkov; + spol. sc.);
1977 - Transsibirskij express (Transsibiřský expres; r. Eldor Urazbajev; pouze spol. sc.);
1978 - Pjať večerov (Pět večerů; r. Nikita Michalkov; pouzer., spol. sc.);
1979 - Sibiriada (Sibiriáda; r. Andrej Končalovskij);Něskolko dněj iz žizni I. I. Oblomova (Oblomov;r. Nikita Michalkov; pouze r.);
1981 - Rodňa (Příbuzenstvo; r. NikitaMichalkov; pouze r.); Portret ženy chudožnika (Portrét umělcovy ženy; r. Alexandr Pankratov);
1982 - Vokzal dlja dvoich (Nádražípro dva; r. Eldar Rjazanov); Poljoty vo sně i najavu (Lety ve snu a ve skutečnosti; r. Roman Balajan); Inspektor GAI (Dopravní inspektor; r. EldorUrazbajev);
1983 - Bez svidětělej (Beze svědků; r. Nikita Michalkov; pouzer., spol. sc.); 250 grammaa (250 gramů; r. Pirjo Honkasalo, Pekka Lehto);
1984 - Žestokij romans (Krutá romance; r. Eldar Rjazanov);
1987 - Oci ciornie (Oči černé; r. Nikita Michalkov; pouzer.);
1990 - Aurora no šitade (Bílývlk; r. Tošio Goto);
1991 -Urga (r. Nikita Michalkov; pouze r.,spol. sc.);
1993 - Piękna nieznajoma(Krásná neznámá; r. Jerzy Hoffman); Anna: 6-18 (D; r. Nikita Michalkov);
1994 - Utomljonnyje solncem/Soleiltrompeur (Unaveni sluncem; r. NikitaMichalkov; + spol. sc., spol. prod.);
1996 - Unižonnyje i oskorbljonnyje (Ponížení a uražení; r. Andrej A.Ešpaj); Revizor (r. Sergej Gazarov);
1999 - The Barber of Siberia/Le barbier de Sibérie/Sibirskij cirjulnik (Lazebník sibiřský; r. Nikita Michalkov;+ námět, spol. sc.);
2000 - Vera,naděžda, krov (Víra, naděje, krev; r. Marina Dubrovinová).

Bibliografie

Cinema, 2000, č. 1, s. 79
(rozhovor). - Týdeník Televize, 1998, č. 17, s. 66. - Výber, 1995, č. 18, s.
18-19 (rozhovor). - Rudé právo, 13.6.1995, s. 1 a 4 (rozhovor). - Lidové noviny
(Národní 9), 3.6.1995, s. V (rozhovor). - Denní Telegraf, 12.4.1995, s. IV. -
Kinorevue, 1994, č. 5, s. 28-29. - Lidové noviny (Národní 9), 13.1.1994, s.
VII. - Kino, 1991, č. 24, s. 3 (rozhovor). - Výber, 1994, č. 15, s. 5
(rozhovor). - Film a doba, 1990, č. 8, s. 424-430 (rozhovor). - Tvorba, 1990,
č. 18, s. 14 (rozhovor). - Film a divadlo, 1990, č. 15, s. 16-19 (rozhovor). -
Záběr, 1990, č. 8, s. 5. - Pravda, 28.4.1990, s. 7 (rozhovor). - Zemědělské
noviny, 31.3.1990, s. 10 (rozhovor). - Rudé právo, 27.3.1990, s. 5 (rozhovor).
- Lidové noviny, 22.3.1990, s. 4 (rozhovor). - Rudé právo, 2.6.1990, s. 6
(rozhovor). - Kino, 1989, č. 2, s. 4 (rozhovor). - Květy, 1988, č. 4, s. 22-23.
- Svět socialismu, 1986, č. 21, s. 16-17 (rozhovor). - Film a doba, 1986, č.10,
s. 576-581. - Kino, 1986, č. 9-13. - Interpressfilm, 1985, č. 6, s. 72-84 (rozhovor).
- Film a divadlo, 1985, č. 18, s. 14-15. - Interpressfilm, 1984, č. 12, s.
17-19 (rozhovor). - Interpressfilm, 1984, č. 9, s. 15-25. - Interpressfilm,
1983, č. 11, s. 81-86 (rozhovor). - Interpressfilm, 1983, č. 3, s. 78-84
(rozhovor). - Scéna, 1983, č. 10, s. 3. - Film a divadlo, 1983, č. 7-8, s.
10-11 (rozhovor). - Film a doba, 1977, č. 10, s. 556-565 (rozhovor). - Mladý
svět, 1971, č. 21, s. 8. - Kino, 1967, č. 18, s. 6-7 (rozhovor).