Herci a herečky: MASTROIANNI Marcello

(Marcello Vincenzo Domenico Mastroianni)

nar. 28. září 1924 - Fondana Liri, Frosinone (Itálie)

zem. 19. prosince 1996 - Paříž (Francie)

Když mu byly čtyři roky, rodina se přestěhovala do Turína (zde se narodil další syn Ruggero, posléze známý film. střihač), odkud po čtyřech letech přesídlila natrvalo do Říma, kde si otec, obratný truhlář, otevřel nábytkářskou dílnu. Očarován divadlem a filmem začal M. M. jako patnáctiletý statovat ve filmech tehdejších slavných režisérů (mj. C. Gallone a A. Blasetti). Po maturitě na průmyslovce pracoval jako stavební odborník v technicko-průmyslovém Institutu Carla Grelly. Na Římské univerzitě se zapsal na fakultu ekonomických a obchodních věd. Studium si platil z peněz, které vydělal jako kreslič v geografickém vojenském ústavu ve Florencii. Když se dozvěděl, že mají být všichni zaměstnanci odsunuti do Německa, utekl spolu s malířem Remem Brindisim do Benátek, kde se živil prodejem jeho obrazů. Těsně po válce přijal místo účetního v římské pobočce britské distribuční společnosti Eagle-Lion Films a po večerech vystupoval na jevišti Univerzitního divadelního klubu, kde pak hrál 1948 po boku Giulietty Masinové v alegorické komedii Lea Ferrera Angelica. Ještě téhož roku získal profesionální divadelní angažmá, nejprve ve společnosti Nina Besozziho, později u Paola Stoppy, Riny Morelliové a Luchina Viscontiho, pod jehož režijním vedením sehrál 1948-56 několik závažných rolí - Mitche a Kowalského ve Williamsově dramatu Tramvaj do stanice Touha, Biffa v Millerově dramatu Smrt obchodního cestujícího, Astrova v Čechovově dramatu Strýček Váňa, kapitána Solenného v Čechovových Třech sestrách a Ripafrattu v Goldoniho komedii Mirandolina (1952). Takřka souběžně s divadelními začátky se mu podařilo uplatnit se ve filmu, kde si osvojil tehdy žádaný stereotyp líbivého, bezstarostného a počestně zamilovaného mladíka, který s úsměvem řeší své existenční problémy (mj. Srpnová neděle, Děvčata ze Španělského náměstí). Zlom způsobil teprve film Natálie (r. L. Visconti), aktualizovaný přepis Dostojevského novely Bílé noci, v němž si mohl vyzkoušet jinou polohu v postavě snílkovského Maria, osamělého a nesmělého úředníka, který se beznadějně zamiluje do dívky (Maria Schellová), která čeká na návrat jiného. Další rozhodující obrat v jeho kariéře znamenal film Sladký život, který z něho rázem učinil mezinárodní hvězdu; byl však i začátkem přátelství a dlouholeté spolupráce s režisérem Federicem Fellinim, který v něm vytušil a objevil novou dimenzi lidství. Zcela nenucený civilní projev bez patosu a psychologizujícího rozkrývání charakteru, jakým M. M. interpretuje postavu cynického novináře Marcella, napovrch elegantního bezstarostného intelektuála, vtírajícího se do přízně vysoké římské společnosti, přesně odpovídal režisérově novátorské koncepci. Ačkoliv se jedná o rozporuplného hrdinu, všechny jeho povahové rysy jsou navozeny zprostředkovaně, začínají se rozkrývat postupně z jeho kontaktů a střetů s okolním děním nebo s ostatními postavami. Podobně modeluje všechny své další felliniovské postavy, navenek suverénní a ješitné, duchaplné a společenské, ve skutečnosti však labilní, pochybující o sobě, nejisté a propadající vnitřnímu zmatku: slavný film. režisér Guido Anselmi, zmítaný úzkostí v momentálním stadiu selhání a neplodné inspirace, v psychologické komedii 8 1/2; ctihodný profesor řecké mytologie Marcello Snaporaz, procházející bludištěm svých nejniternějších traumat, představ a snů, aby hledal ideální ženu, v symbolickém snímku Město žen; někdejší varietní umělec Pippo Botticella alias Fred, scházející se po mnoha letech opět se svou někdejší taneční partnerkou (Giulietta Masinová) na jednom pódiu, v nostalgické revui s kritickým pohledem do zákulisí pokleslé TV zábavy Ginger a Fred. Poč. 60. let vytvořil plejádu rozličných a navzájem až protikladných rolí, v nichž prokázal nezměrnou šíři svého hereckého rejstříku se všemi nuancemi. Citovou vyprahlostí trpí mondénní spisovatel Giovanni Fontano, který se ocitl v osobní i profesionální krizi, v psychologickém dramatu Noc (r. M. Antonioni). Zajímavou příležitost dostal v kriminálním dramatu Vrah (r. E. Petri), kde v úloze samolibého a vypočítavého římského starožitníka Alfreda Martelliho, který zneužívá přízně starší ženy (Micheline Presleová), předvedl prototyp současného měšťáka. Jinou hereckou polohu si vyzkoušel v tragické postavě úředníka Paula Meursaulta, odsouzeného k smrti za bezděčně spáchanou vraždu, ve film. adaptaci existencialistického románu Alberta Camuse Cizinec (r. L. Visconti). Stále častěji však byl využíván pro role nekomplikovaných Italů, temperamentních, zamilovaných mužů, zmatených a přehnaně jednajících v zapeklitých erotických hrátkách, v nichž neumějí včas zareagovat a zvládnout překážky či žensky lstivé útoky. Ačkoliv byl tehdy považován za představitele italského "donchuanství", většinu svůdcovských typů ale nepokrytě ironizuje nebo pointuje do anekdotického vyznění. Z chování jeho hrdinů čiší jistý flegmatismus, někdy lenost a pohodlnost, kterou rozrušuje právě ženský živel (mnohokrát ho zosobňovala Sophia Lorenová), z něhož vychází i situační motivace komiky (Rozvod po italsku, Manželství po italsku, Slunečnice, Casanova 70). Poprvé byl nominován na Oscara 1962 za úlohu amorálního barona Ferdinanda Cefalù, jenž se chce za každou cenu zbavit nepohodlné manželky, v černé satirické komedii Rozvod po italsku (r. P. Germi). Cena BAFTA 1964 mu připadla díky výkonům ve třech rozdílných úlohách (nezaměstnaný neapolský floutek Carmine, idealistický milánský intelektuál Renzo a bohatý boloňský obchodník Rusconi) v povídkové komedii Včera, dnes a zítra (r. V. De Sica). Za roli sympatického prostopášného důstojníka Andrea R. Colobottiho v komedii Casanova 70 (r. M. Monicelli) byl oceněn na MFF v San Sebastianu 1965. Jako protagonistu svých filmů si ho od konce 60. let stále častěji vybíral režisér Ettore Scola, v jehož pozoruhodných filmech různých žánrů vytvořil portréty obyčejných i nevšedních lidí ze současnosti i z minulosti: zedník Oreste Nardi, který opustí svou manželku i s dětmi kvůli jiné ženě, která mu pak oplatí stejnou zradou, v hořké komedii Drama žárlivosti (cena na MFF v Cannes 1970); homosexuální rozhlasový hlasatel Gabriele, navazující neobvyklý milostný vztah s manželkou fašistického funkcionáře (S. Lorenová), v tragikomedii Zvláštní den (nominace na Oscara 1977); dobrácký novinář Luigi, pronásledovaný redakční radou i feministickou manželkou (Carla Gravinová), v psychologické studii Terasa; zestárlý skeptik s pověstí svůdce Giacomo Casanova, cestující v jednom dostavníku s pestrou skupinkou lidí, v komorním snímku o nezdařeném útěku Ludvíka XVI. z Francie Noc ve Varennes; stárnoucí zhýralý právník Marcello, který navštíví na vojně svého ctnostného syna (Massimo Troisi), aby se konečně po letech vzájemných antipatií sblížili, v komorním psychologickém dramatu Kolik je hodin? (Volpiho pohár na MFF v Benátkách 1989). Podnětné a přínosné zkušenosti načerpal také v sérii kontroverzních filmů Marca Ferreriho, který mu v nich svěřil velmi provokativní role patologicky zvrácených jedinců: podivínský průmyslník Mario, posedlý nafukováním balonků, v povídce L'uomo dei cinque palloni (Muž s pěti balonky) z filmu Dnes, zítra a pozítří; italský umělec Giorgio, jehož bizarním rozmarům se na opuštěném ostrově podřídí elegantní Francouzka (Catherine Deneuveová), v provokativní alegorické grotesce Liza; legendární generál Custer v pitoreskní parodii na mýtus Divokého západu Nedotýkej se bílé ženy; pilot Marcello, jeden ze čtveřice přátel (Michel Piccoli, Philippe Noiret a Ugo Tognazzi), jímž se podaří během několikadenních gastronomických orgií zcela ujíst, upít a usouložit k smrti, ve skandální alegorické tragikomedii Velká žranice; duševně i tělesně skomírající manžel nymfomanky (Hanna Schygullová), jehož dcera (Isabelle Huppertová) propadne rovněž sexu, v erotickém pamfletu Příběh Piery. Ačkoliv se nikdy nepovažoval (na rozdíl od Giana Marii Volontého) za politicky angažovaného herce, přesto se snaží vybírat si takové role, jež mu dovolí vyjádřit jeho osobní stanoviska. Nikdy neuvažoval o kariéře v Hollywoodu, raději podporuje svou účastí zajímavé projekty renomovaných, duchovně spřízněných, ale také zcela neznámých mladých evropských tvůrců. Ani s přibývajícím věkem neztratil nic ze své noblesy a hereckých kvalit, jak to dosvědčují jeho vyznamenané kreace. Cenu na MFF v Cannes 1987 a nominaci na Oscara 1987 si zajistil výkonem, jaký podal v úloze kdysi záletného manžela Romana Patroniho a nyní číšníka na výletní lodi, jehož vzpomínkám na velkou lásku (Jelena Safonovová) naslouchá shodou okolností její nový manžel (V. Larionov), v melodramatu podle Čechovových povídek Oči černé (r. N. Michalkov). Dvěma z posledních ocenění byly Volpiho pohár na MFF v Benátkách 1993 za vedlejší roli věčně opilého otce hlavní hrdinky (Anouk Grinbergová) v operně stylizované poemě z periferie Cukr, káva, limonáda... (r. B. Blier) a Donatellův David 1994 za výkon ve filmu Podle Pereiry (r. R. Faenza). 1966 založil spolu s Američanem Josephem H. Levinem nezávislou produkční společnost Master Films. Velmi ojediněle se vrací na jeviště; v římském divadle Teatro Sistina vystupoval 1966 v muzikálu Ciao Rudy, v pařížském divadle Montparnasse se představil 1984 v režii Petera Brooka ve hře Françoise Billetdouxe Tchin Tchin a 1987 ho angažoval Nikita Michalkov do inscenace své čechovovské variace Nedokončená skladba. Za celoživotní zásluhy o film. umění byl 1988 poctěn Evropskou film. cenou Felixem. Poč. června 1984 navštívil Prahu a Pardubice, které udržují družební vztahy s jeho rodným městem. 1950 se oženil s herečkou Florou Carabellovou, s níž měl dceru Barbaru (nar. 1951). Ze vztahu s francouzskou herečkou Catherine Deneuveovou, po jejímž boku několikrát hrál (Tohle se stává jen druhým, Liza, Největší událost od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc, Nedotýkej se bílé ženy), pochází dcera Chiara Mastroianniová (nar. 1972), která se také věnuje úspěšně herecké kariéře a s níž si společně zahrál ve filmu Tři životy a jen jedna smrt (r. R. Ruiz).

Filmografie

1938 - Marionette (Loutky; r. Carmine Gallone);
1940 - La coronna di ferro (Železnákoruna; r. Alessandro Blasetti);
1942 - Una storia d'amore (Můj život pro tebe;r. Mario Camerini);
1943 - I bambinici guardano (Děti se na nás dívají; r. Vittorio De Sica);
1947 - I miserabili (Ubožáci; r. Riccardo Freda);
1949 - A Tale of Five Cities (Příběhpěti měst; r. Romolo Marcellini, Montgomery Tully, Geza von Cziffra, WolfgangStaudte, E. E. Reinert);
1950 - Unadomenica d'agosto (Srpnová neděle; r. Luciano Emmer); Vita da cani (Psí život;r. Steno, Mario Monicelli); Cuori sul mare (Srdce na moři; r. Giorgio Bianchi);Contro la legge (Proti zákonu; r. Flavio Calzavara);
1951 - Atto di accusa (Obžalovací spis; r. Giacomo Gentilomo);Parigi è sempre Parigi (Paříž je vždycky Paříž; r. Luciano Emmer);
1952 - L'eterna catena (Věčný řetěz; r. Anton Giulio Majano); Le ragazze diPiazza di Spagna (Děvčata ze Španělskéhonáměstí; r. Luciano Emmer); Tragico ritorno (Tragický návrat; r. Pier LuigiFaraldo); Sensualità (Smyslnost; r. Clemente Fracassi); Penne nere(Černé peří; r. Oreste Biancoli); La muta di Portici (Němá z Portici; r.Giorgio Ansoldi); Gli eroi della domenica (Hrdinovéneděle - ČTV; r. Mario Camerini);
1953 - Viale della speranza (Ulička naděje; r. Dino Risi); Febbre di vivere(Žízeň po životě; r. Claudio Gora); Non à mai troppo tardi (Nikdy nenípříliš pozdě; r. Filippo Walter Rizzi); Lulú (r. Fernando Cerchio); Cronache dipoveri amanti (Kronika chudých milenců;r. Carlo Lizzani);
1954 - Tempinostri (Naše časy; r. Alessandro Blasetti); Schiava del peccato (Otrokyněhříchů; r. Raffaello Matarazzo); Giorni d'amore (Dny lásky; r. Giuseppe DeSantis); Casa Ricordi (Dům Ricordiů; r. Carmine Gallone); Peccato che sia unacanaglia (Škoda, že jsi taková potvora; r. Alessandro Blasetti); La principessadelle Canarie (Princezna z Kanárských ostrovů; r. Paolo Moffa, Carlos Serranode Osma);
1955 - La belle mugnaia(Krásná mlynářka; r. Mario Camerini); Tam-tam Mayumbe (r. Gian GaspareNapolitano); La fortuna di essere donna (Štěstí být ženou; r. AlessandroBlasetti);
1956 - Il bigamo (Manžel dvou žen; r. Luciano Emmer);Padri e figli (Otcové a synové; r.Mario Monicelli);
1957 - Il medico elo stregone (Lékař a šarlatán; r.Mario Monicelli); Harte Männer - heisse Liebe/La ragazza della Salina (Tvrdímuži - vřelá láska; r. František Čáp); Il momento più bello (Nejkrásnější okamžik; r. LucianoEmmer); Le notti bianche (Natálie;r. Luchino Visconti); Un ettaro di cielo (Hektar nebe; r. Aglauco Casadio);
1958 - I soliti ignoti (Zmýlená neplatí; r. Mario Monicelli);Amore e guai (Láska a maléry; r. Angelo Dorigo); Racconti d'estate (Letnípovídky; r. Gianni Franciolini); La loi (Zákon; r. Jules Dassin);
1959 - Tutti innamorati (Všichnizamilovaní; r. Giuseppe Orlandini); Il nemico di mia moglie (Nepřítel mé ženy;r. Gianni Puccini); Ferdinando I, re di Napoli (Ferdinand I., král Neapole; r.Gianni Franciolini);
1960 - La dolcevita (Sladký život; r. FedericoFellini); Il bell'Antonio (Krásný Antonio; r. Mauro Bolognini); Adua e lecompagne (Adua a její družky; r.Antonio Pietrangeli); Fantasmi a Roma (Strašidla v Římě; r. AntonioPietrangeli); La notte (Noc; r.Michelangelo Antonioni);
1961 -L'assassino (Vrah; r. Elio Petri);Divorzio all'italiana (Rozvod po italsku;r. Pietro Germi);
1962 - Vie privée(Soukromý život; r. Louis Malle);Cronaca familiare (Rodinná kronika;r. Valerio Zurlini); Otto e mezzo (8 1/2;r. Federico Fellini);
1963 - Icompagni (Stalo se v Turíně; r.Mario Monicelli); Ieri, oggi, domani (Včera,dnes a zítra; r. Vittorio De Sica); Matrimonio all'italiana (Manželství po italsku; r. Vittorio DeSica);
1964 -Casanova 70 (r. Mario Monicelli); Io, io, io... e gli altri (Já,já, já... a ti druzí; r. Alessandro Blasetti);
1965 - La decima vittima (Desátá oběť; r. Elio Petri); Oggi,domani a dopodomani (Dnes, zítra apozítří - ČTV; r. Marco Ferreri, Eduardo De Filippo, Luciano Salce);
1966 - The Poppy Is Also a Flower (Máky jsou také květy - ČTV; r. TerenceYoung); Spara forte, più forte... non capisco! (Střílej silně, ještěsilněji... nerozumím!; r. Eduardo De Filippo);
1967 - Lo straniero (Cizinec;r. Luchino Visconti);
1968 - Gliamanti (Místo pro lásku - ČTV; r.Vittorio De Sica); Diamonds for Breakfast (Diamanty k snídani; r. ChristopherMorahan);
1969 - I girasoli (Slunečnice; r. Vittorio De Sica);Dramma della gelosia: tutti i particolari in cronaca (Drama žárlivosti - ČTV; r. Ettore Scola);
1970 - Leo the Last (Leo Poslední; r. John Boorman); La moglie delprete (Knězova manželka - ČTV; r.Dino Risi); Scipione detto anche l'Africano (Scipio, řečený také Afričan; r.Luigi Magni);
1971 - Giochiparticolari (Zvláštní hry; r. Franco Indovina); Permette? Rocco Papaleo(Dovolíte? Rocco Papaleo; r. Ettore Scola);Roma (r. Federico Fellini); Ça n'arrive qu'aux autres (Tohle se stává jendruhým; r. Nadine Trintignantová); ...correva l'anno di Grazia 1870 (TV - …byloto Léta Páně 1870; r. Alfredo Giannetti);
1972 - La cagna (Liza - V; r. MarcoFerreri); Che? (Co?; r. Roman Polanski); Mordi e fuggi (Kousni a uteč; r. DinoRisi);
1973 - Rappresaglia/Massacrein Rome (Masakr v Římě - ČTV; r.George Pan Cosmatos); La grande bouffe (Velkážranice; r. Marco Ferreri); L'événement le plus important depuis quel'homme a marché sur la Lune (Největšíudálost od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc; r. Jacques Demy); Salutl'artiste (Buď zdráv, umělče!; r.Yves Robert);
1974 - Non toccare ladonna bianca (Nedotýkej se bílé ženy; r. Marco Ferreri); La divina creatura(Božská bytost; r. Giuseppe Patroni Griffi); Allonsanfan (Alonzanfán - ČTV; r. Paolo Taviani, Vittorio Taviani); C'eravamotanto amati (Měli jsme se tak rádi; r. Ettore Scola);
1975 - Per le antiche scale (Po starém schodišti; r. MauroBolognini); La pupa del gangster (Gangsterova loutka; r. Giorgio Capitani); Ladonna della domenica (Paní z neděle; r. Luigi Comencini); Culastrisce, nobileVeneziano (Culastrisce, benátský šlechtic; r. Flavio Mogherini);
1976 - Todo modo (r. Elio Petri);Signore e signori buonanotte (Dámy a pánové, dobrou noc; r. Luigi Comencini,Nanni Loy, Luigi Magni, Mario Monicelli, Ettore Scola);
1977 - Mogliamante (Manželka-milenka; r. Marco Vicario); Unagiornata particolare (Zvláštní den;r. Ettore Scola); Doppio delitto (Dvojízločin - ČTV; r. Steno); Ciao maschio (Ahoj, samečku; r. Marco Ferreri);Cosi come sei (Taková, jaká jsi; r. Alberto Lattuada);
1978 - Fatto di sangue fra due uomini per causa di una vedova (Krevní pouto; r. Lina Wertmüllerová);L'ingorgo (Silnice Řím-Neapolneprůjezdná!; r. Luigi Comencini); Le mani sporchi (TV - Špinavé ruce; r.Elio Petri);
1979 - Giallonapoletano (Zločin à la Neapol;r. Sergio Corbucci); La terrazza (Terasa;r. Ettore Scola);
1980 - La cittàdelle donne (Město žen -  V; r. Federico Fellini); Fantasma d'amore (Přízrak lásky; r. Dino Risi); Appuntisu "La città delle donne" di Federico Fellini (TV - Poznámky k"Městu žen" Federica Felliniho; r. Ferriccio Castronuovo);
1981 - La pelle (Kůže - V; r. Liliana Cavaniová);
1982 - La nuit de Varennes/Il mondo nuovo (Noc ve Varennes - V; r. Ettore Scola); Oltre la porta (Za dveřmi;r. Liliana Cavaniová); Storia di Piera (Příběh Piery; r. Marco Ferreri); Ilgenerale dell'armata morta (Generál mrtvé armády; r. Luciano Tovoli);
1983 -Gabriela - ČTV (r. Bruno Barreto); Enrico IV (Jindřich IV.; r. Marco Bellocchio); Amore a cinque stelle (TV -Pětihvězdičková láska -  ČTV; r. Roberto Giannarelli);
1984 - Le due vite di Mattia Pascal (Dva životy Matii Pascala - ČTV; r. MarioMonicelli); Maccheroni (Makaroni; r. Ettore Scola);
1985 - Ginger e Fred (Gingera Fred; r. Federico Fellini); I soliti ignoti vent'anni dopo (Zmýlenáneplatí po dvaceti letech; r. Amanzio Todini);
1986 - O melissokonos (Včelař - ČTV; r. Theo Angelopulos); Enas melissokonos petheni - o alles mythos (D -Včelí bohové - další legenda; r. Maria Hatzimichali Paliouová); Oci ciornie (Oči černé; r. Nikita Michalkov);
1987 - Intervista (Interview; r. Federico Fellini);Miss Arizona (r. Pál Sándor);Globalnyj pressing (D - Globální nátlak; r. Nikolaj Boronin);
1988 - Il mitico Gianluca (TV - BájnýGianluca; r. Gianfrancesco Lazotti); Splendor (Kino Splendor - ČTV; r. Ettore Scola);
1989 - Che ora è (Kolik je hodin?; r. Ettore Scola); Versosera (Navečer; r. Francesca Archibugiová);
1990 - Stanno tutti bene (Všem sedaří dobře - ČTV; r. Giuseppe Tornatore); Il viaggio di capitan Fracassa(Cesta kapitána Fracasse; r. Ettore Scola);
1991 - Cin Cin (r. Gene Saks); Le voleur d'enfants (Zloděj dětí; r.Christian de Chalonge); Le pas suspendu de la cigogne/To meteoro vima toupelargou (Přerušený krok čápa - ČTV;r. Theo Angelopulos);
1992 - UsedPeople (Svatba, nebo pohřeb? - V; r.Beeban Kidronová); De eso no se habla (O tom se nemluví; r. María LuiseBembergová);
1993 - Un deux troissoleil (Cukr, káva, limonáda... -ČTV; r. Bertrand Blier);
1994 - Ache punto è la notte (TV; r. Nanni Loy); La vera vita di Antonio H(Skutečný život Antonia H.; r. Enzo Monteleone); Ready to Wear/Prêt-à-porter(Pret-a-porter; r. Robert Altman);Les cent et une nuits (Sto a jedna noc; r. Agnès Vardová);
1995 - Sostiene Pereira (PodlePereiry; r. Roberto Faenza); Par-delà les nuages (Za mraky; r. Michelangelo Antonioni, Wim Wenders); Trois vies etune seule mort (Tři životy a jen jednasmrt; r. Raoul Ruiz);
1997 -Viagem ao princípio do mundo (Cesta na počátek světa; r. Manoel de Oliveira);Marcello Mastroianni: mi ricordo, si mi ricordo (D - Marcello Mastroianni: Vzpomínám,ano, vzpomínám; r. Anna Maria Tatòová).

Bibliografie

ZAORALOVÁ, Eva: Marcello Mastroianni.
Praha, Čs. filmový ústav 1984, 39 s. - Filmové portréty 2. Praha, Čs. filmový
ústav 1990, 155 s. - Cinema, 1999, č. 7, s. 90-94. - Divadelní noviny, 1997, č.
3, s. 9. - Kinorevue, 1997, č. 2, s. 60-61. - Týden, 1996, č. 52, s. 61. -
Týden, 1995, č. 11, s. 56-59. - Eurotelevízia, 1995, č. 27, s. 2. - Kinorevue,
1994, č. 17, s. 20-21. - Filmová revue, 1994, č. 2, s. 41-42. - Výber, 1994, č.
41, s. 14-15 (rozhovor). - MF Dnes (Kamera dnes), 1993, č. 151, s. 15. -
Magazín RP, 30.10.1993, s. 6-7. - Květy, 1992, č. 2, s. 12-17 (rozhovor). -
Týdeník Televize, 1992, č. 3, s. 8. - Ahoj, 1991, č. 43, s. 4 (rozhovor). -
Záběr, 1988, č. 19, s. 4. - Květy, 1988, č. 8, s. 42-43 (rozhovor). - Záběr,
1987, č. 25, s. 1 (rozhovor). - Film a divadlo, 1987, č. 25, s. 18-21
(rozhovor). - Interpressfilm, 1986, č. 4, s. 90-93 (rozhovor). - Svět
socialismu, 1986, č. 21, s. 16-17 (rozhovor). - Interpressfilm, 1985, č. 12, s.
62-68 (rozhovor). - Film a divadlo, 1985, č. 9, s. 8-9. - 100+1 ZZ, 1985, č. 2,
s. 46-47 (rozhovor). - Kino, 1984, č. 13, s. 13 (rozhovor). - Záběr, 1984, č.
13, s. 8 (rozhovor). - Mladý svět, 1984, č. 29, s. 12 (rozhovor). - Ahoj na
sobotu, 1984, č. 43, s. 5 (rozhovor). - Vlasta, 1984, č. 32, s. 9 (rozhovor). -
Svět v obrazech, 1984, č. 29, s. 16-17 (rozhovor). - Mladá fronta, 23.4.1984,
s. 5 (rozhovor). - Kino, 1983, č. 19, s. 8-9. - Film a doba, 1983, č. 7, s.
388-398. - Mladý svět, 1983, č. 41. - Scéna, 1979, č. 21, s. 7 (rozhovor). -
Interpressfilm, 1977, č. 12, s. 112-115 (rozhovor). - Kino, 1973, č. 6, s. 3-5.
- Film a divadlo, 1971, č. 21, s. 20. - Kino, 1970, č. 4, s. 1-3. - Květy,
1970, č. 14, s. 44. - Film a divadlo, 1969, č. 9, s. 18-21. - Mladý svět, 1969,
č. 13, s. 12 (rozhovor). - Vlasta, 1969, č. 19, s. 9-10. - Záběr, 1968, č. 10,
s. 1. - Mladý svět, 1968, č. 24, s. 17. - Kino, 1967, č. 7, s. 16. - Filmové a
televizní noviny, 1967, č. 10, s. 1 (rozhovor). - 100+1 ZZ, 1967, č. 12, s.
36-37 (rozhovor). - Film a doba, 1966, č. 6, s. 335-336. - Divadelní noviny,
1964, č. 13, s. 6. - Vlasta, 1964, č. 16, s. 7 (rozhovor).