Herci a herečky: KUPČENKOVÁ Irina Petrovna

nar. 1. března 1948 - Charkov, Ukrajina (SSSR)

Tři roky navštěvovala filologickou fakultu Charkovské univerzity, než se odhodlala přihlásit k hereckému studiu do moskevského Divadelního učiliště Borise Ščukina, po jehož ukončení 1970 nastoupila angažmá do souboru Vachtangovova divadla. Na poč. její film. kariéry, kterou zahájila ve film. adaptacích děl klasické ruské literatury, hrála především kostýmní role statečných, a mnohdy trpících mladých žen, které se zříkají vlastního štěstí ve jménu vyšších mravních zásad: citlivá Líza Kalitinová, která z nešťastné lásky odchází do kláštera, v milostném dramatu podle Turgeněvovy novely Šlechtické sídlo (r. A. Končalovskij); Soňa Serebrjakovová v Čechovově Strýčku Váňovi (r. A. Končalovskij); kněžna Jekatěrina Trubecká, která následuje svého muže děkabristu do sibiřského vyhnanství, v ekranizaci poemy N. A. Někrasova Hvězda kouzelného štěstí (r. V. Motyl). Všechny tyto hrdinky zdolávají svou trnitou cestu životem s nezlomnou vůlí, věrně oddány svým milovaným bližním i duchovním ideálům, a svá dramatická rozhodnutí prosazují bez vnějších emocionálních vznětů, s výmluvnou mlčenlivostí. Její zasmušilý pohled, zdrženlivý půvab, něha a vnitřní napětí hereckého projevu, jež se vyznačuje strohostí výrazových prostředků a jemnou psychologickou drobnokresbou, začaly být záhy využívány i režiséry, kteří hledali nevšední ženský typ současnosti. Tuto sérii rolí pro ni předznamenal snímek Romance o zamilovaných (r. A. Končalovskij), kde si zahrála nehezkou Ljudu. V dramatu Cizí dopisy (r. I. Averbach) se proměnila v provinční učitelku Věru Ivanovnu, dědičku ruské kulturní tradice, ženu s mimořádným etickým cítěním, která taktně a trpělivě čelí útokům měšťáckého okolí. Přesvědčivý portrét intelektuálky, nesmiřující se s citovou rutinou, do níž vyústilo její manželství, vytvořila v postavě Jevgenije Ševelevové v psychologickém dramatu Zvláštní žena (r. J. Rajzman). Vyrovnanou, upřímnou a šlechetnou ženu, jejíž klid se pokouší narušit svým arogantním chováním kariéristicky zpupný bývalý manžel (Michail Uljanov), ztělesnila v psychologickém dramatu Beze svědků (r. N. Michalkov). Dramatickými tóny je podbarvena také její role psychicky zdeptané učitelky Galiny Alexejevny, proti níž se spiknou nejenom její žáci, v psychologickém dramatu Homo novus (r. P. Erdőss). 1980 byla I. K. jmenována zasloužilou umělkyní RSFSR a 1981 získala Cenu leninského Komsomolu.

Filmografie

1969 - Dvorjanskoje gnězdo (Šlechtické sídlo; r. Andrej Končalovskij);
1971 - Ďaďa Vaňa (StrýčekVáňa; r. Andrej Končalovskij);
1973 - Romans o vljubljonnych (Romance ozamilovaných; r. Andrej Končalovskij);
1975 - Zvezda plenitělnogo sčasťja (Hvězdakouzelného štěstí; r. Vladimir Motyl); Čužije pisma (Cizí dopisy - ČTV; r. Ilja Averbach);
1977 - Strannaja ženščina (Zvláštnížena; r. Julij Rajzman);
1978 -Povorot (I když nejsem vinen; r.Vadim Abdrašitov);
1979 - Sibiriada(Sibiriáda; r. Andrej Končalovskij);Otpusk v senťabre (TV - Dovolená v září; r. Vitalij Melnikov);
1981 - Poslednij pobeg (Poslední útěk;r. Leonid Menaker); Putěšestvije v drugoj gorod (Putování do jiného města; r.Viktor Tregubovič);
1982 - Domoj! (Domov - ČTV; r. Gavriil Jegiazarov);
1983 - Bez svidětělej (Beze svědků; r. Nikita Michalkov);
1985 - Berega v tumaně... (Břehy v mlze...;r. Julij Karasik);
1986 - Posledňajadoroga (Poslední cesta; r. Leonid Menaker); Odinokaja ženščina želajetpoznakomiťsja (Osamělá žena se chce seznámit; r. Vjačeslav Krištofovič);
1987 - Zabytaja melodija dlja flejty (Zapomenutá melodie pro flétnu; r. EldarRjazanov);
1990 - Homo novus (r. PálErdőss);
1991 - The Inner Circle (Uvnitř kruhu - V; r. AndrejKončalovskij);
1992 - Valsi Pecoraze(Tančení na řece Pečoře; r. Lana Gogoberidzeová);
1995 -Čechov - ČTV (r.Nikita Michalkov);
2000 - Staryjekljači (Staré čarodějnice; r. Eldar Rjazanov);
2001 - Prichodi na meňa posmotreť (Přijď se na mne podívat; r. OlegJankovskij, Michail Agranovič).

Bibliografie

Film a divadlo, 1984, č. 7, s.
26-27. - Kino, 1984, č. 9, s. 9.