Herci a herečky: GASSMAN Vittorio

nar. 1. září 1922 - Janov (Itálie)

Je synem inženýra rakouského původu a Florenťanky, která se chtěla stát herečkou. Když mu bylo pět let, přestěhovala se rodina do Říma, kde po maturitě začal studovat práva na univerzitě, hrál košíkovou dokonce za národní mužstvo a pomýšlel na spisovatelskou dráhu. Všeho se však vzdal kvůli herecké kariéře, k níž ho inspirovala matka. Odbornou hereckou průpravu mu poskytl Silvio D'Amico v Národní akademii dramatického umění; po jejím ukončení 1943 ho ihned angažoval do své divadelní společnosti Aldo Borelli a od něho přešel do ansámblu Elsy Melliniové. Vystřídal pak několik kočovných souborů a významných divadel (mj. Národní divadlo), kde pod režijním vedením Luchina Viscontiho a Luigiho Squarziny vytvořil mj. hlavní role v Shakespearových hrách Jak se vám líbí (1948), Hamlet (1953), Othello (1957) a Richard III. (1968), v dramatech Arthura Millera Všichni moji synové (1948), Tennessee Williamse Tramvaj do stanice Touha (1949) a Henrika Ibsena Peer Gynt (1953). 1960 založil vlastní divadelní společnost Teatro Popolare Italiano, v níž působil nejen jako herec, ale věnoval se i režii (Sofoklův Král Oidipus a Sartrova úprava Dumasovy životopisné hry Kean). Od pol. 40. let se uplatnil jako představitel zlosynů a tvrdých chlapů v nenáročných, až na malé výjimky (Hořká rýže), melodramatických, akčních a dobrodružných filmech. 1952-55 pracovně pobýval v Hollywoodu, ale účinkování ve filmech společnosti MGM pro něho znamenalo velké zklamání. Zato brzy po návratu do vlasti se mu otevřely nové obzory díky spolupráci s režisérem Mariem Monicellim, který v něm objevil komický talent. Už v jejich prvním společném filmu, kriminální komedii Zmýlená neplatí, kde hrál hlavní roli amatérském boxera Peppeho, člena bandy malých zlodějíčků, naznačil, že mu jsou velmi blízké postavy lehkomyslných, mazaných a dobrosrdečných "malých Italů", záletníků, pobudů, mužů bez pevných mravních zásad, kteří svým fanfarónstvím a nerozvážností způsobují groteskní situace, mnohdy vedoucí k tragickým koncům: šibalský vojín Giovanni Busacca, umírající se svým druhem (Alberto Sordi) pro nepatetické hrdinství před popravčí četou rakouské armády, v tragikomedii z 1. světové války Velká válka; donkichotsky otrhaný potulný rytíř Brancaleone da Norcia, o jehož válečných a milostných dobrodružstvích pojednávají parodie středověkých legend Brancaleonova armáda a Brancaleone na křížových výpravách (Stříbrná mušle za herecký výkon na MFF v San Sebastianu). Dalším významným tvůrcem, který dokázal zdařile využít jeho expresívní tragikomický projev, byl Dino Risi; v mnoha jeho filmech ztělesnil obdobné typy rozporuplných, směšných i dramaticky komplikovaných hrdinů, za jejichž ztvárnění obdržel prestižní domácí i zahraniční pocty: mladý flákač Bruno, okouzlující své okolí nenuceností, podnikavostí a lehkomyslností, který zaviní smrt studenta (Jean-Louis Trintignant), v tragikomedii Sváteční vyjížďka (Donatellův David 1963); stárnoucí ředitel velké továrny na ledničky Francesco Vincenzini, který podlehne erotickému kouzlu mladičké dívky, v komedii o manželském trojúhelníku Tygr a kočička (Donatellův David 1967); slepý a na jednu ruku ochrnutý kapitán jezdectva Fausto, skrývající svou bezmocnost pod maskou cynického poživačství, než je přinucen okolnostmi změnit své chování, v psychologické studii podle povídky Giovanniho Arpina Vůně ženy (Donatellův David 1975 a cena na MFF v Cannes 1975); vážený průmyslník Albino Millozzi, odhalující synovu teroristickou činnost, ve společensko-kritické komedii Drahý otče (Donatellův David 1979). O prohloubení charakterové složitosti jeho postav se zasloužil velkou měrou také režisér Ettore Scola; z rolí, které mu svěřil, vyniká zejména učitel Carlo, hlava rozvětvené římské rodiny, v rodinné sáze mapující dějiny italské společnosti od poč. století do 80. let Rodina (Donatellův David 1987). Přestože neměl z dřívějších dob na Hollywood příjemné vzpomínky, neodolal koncem 70. let dvěma nabídkám Roberta Altmana, jež mu sice nezaručovaly ústřední party, skýtaly však alespoň umělecky přínosné zkušenosti: ženichův otec Luigi Corelli, světácky se tvářící Italo-Američan, zastírající svůj nízký původ sebevědomým chováním, v satirickém pohledu na pokrytectví americké společnosti Svatba; jeden z degenerovaných obyvatel zamrzlé metropole San Cristoforo, oddávající se svérázné hazardní hře na život a na smrt, v ponurném sci-fi dramatu o nové době ledové Kvintet. Čtyřikrát se také postavil za film. kameru, ale žádný z jeho režijních pokusů (Kean, Alibi, Bez rodiny, nemajetní, hledají cit a Od otce k synovi), v nichž také hrál hlavní role, se nesetkal s velkým úspěchem. 1991 byl poctěn Zvláštním Donatellovým Davidem a za celoživotní dílo mu byly uděleny Cena Luchina Viscontiho (1996) a Zvláštní Zlatý lev na MFF v Benátkách 1996. Jeho manželkami byly herečky Nora Ricciová (1943-52) a Shelley Wintersová (1952-54) a od 1972 byl ženatý s Dilettou D'Andreovou. Z každého manželství má jedno dítě: dcery Paola (nar. 1949) a Vittoria Gina (nar. 1953) a syn Allesandro (nar. 1965).

Filmografie

1946 - Preludio d'amore (Preludium lásky; r. GiovanniPaolucci); Daniele Cortis (r. Mario Soldati);
1947 - L'ebreo errante (Věčný Žid; r. Goffredo Alessandrini); Lafiglia del capitano (Kapitánská dcerka; r. Mario Camerini); Le avventure diPinocchio (Pinocchiova dobrodružství; r. Giannetto Guardone);
1948 - Il cavaliere misterioso(Tajemný rytíř; r. Riccardo Freda); Riso amaro (Hořká rýže; r. Giuseppe DeSantis);
1949 - Il lupo della Sila(Vlk ze Sily; r. Duilio Coletti); Una voce nel tuo cuore (Hlas v tvém srdci; r.Alberto d'Aversa); Lo sparviero nel Nilo (Nilský jestřáb; r. GiacomoGentilomo); Ho sognato il paradiso (Snil jsem o ráji; r. Giorgio Pastina); Ifuorilegge (Psanci; r. Aldo Vergano);
1950 - Il leone di Amalfi (Lev v Amalfi; r. Pietro Francisci);
1951 - Anna (r. Alberto Lattuada); Ilsogno di Zorro (Zorrův sen; r. Mario Soldati); Il tradimento (Zrada; r.Riccardo Freda); La corona nera (Černá koruna; r. Luis Saslavsky);
1952 - La tratta delle bianche (Obchod s děvčaty; r. Luigi Comencini);
1953 - Cry of the Hunted (Křikpronásledovaného; r. Joseph H. Lewis); The Glass Wall (Skleněná stěna; r.Maxwell Shane); Sombrero (r. Norman Foster);
1954 - Rhapsody (Rapsodie; r. Charles Vidor); Mambo (r. RobertRossen);
1955 - La donna piùbella del mondo (Nejkrásnější žena nasvětě - ČTV; r. Robert Z. Leonard);
1956 - Kean (r. Francesco Rosi, Vittorio Gassman); War and Peace (Vojna a mír; r. King Vidor); Difendo ilmio amore (Bráním svou lásku; r. Giulio Macchi, Vincent Sherman); Giovannidalle Bande nere (Giovanni z Černých praporů; r. Sergio Grieco);
1957 - La ragazza del palio (Děvče oddostihů; r. Luigi Zampa); I soliti ignoti (Zmýlenáneplatí; r. Mario Monicelli);
1958 - La tempestà (Gardový seržant;r. Alberto Lattuada);
1959 - TheMiracle (Zázrak; r. Irving Rapper); La grande guerre (Velká válka; r. Mario Monicelli); La cambiale (Směnka; r. CamilloMastrocinque); Le sorprese dell'amore (Milostná překvapení; r. LuigiComencini); Audace colpo dei soliti ignoti (Znovu v nesnázích; r. Nanni Loy); Il mattatore (Šmírař; r. DinoRisi); Crimen (Kriminálníci; r.Mario Camerini);
1960 - Fantasmi aRoma (Strašidla v Římě; r. Antonio Pietrangeli);
1961 - Il giudizio universale (Poslední soud; r. Vittorio De Sica); Barabbas (r. RichardFleischer); Una vita difficile (Těžký život; r. Dino Risi); I briganti italiani(Italští zbojníci; r. Mario Camerini);
1962 - Il corpasso (Sváteční vyjížďka; r. Dino Risi); Anima nera (Černá duše - ČTV; r. RobertoRossellini); La marcia su Roma (Pochod na Řím; r. Dino Risi); L'amore difficile(Nesnadná láska; r. Luciano Lucignani, Alberto Bonucci, Nino Manfredi, SergioSollima);
1963 - I mostri(Strašidla; r. Dino Risi); La smania addosso (Dychtivost na krku; r. MarcelloAndrei); Il gaucho (Gaučo; r. Dino Risi); Il successo (Úspěch; r. MauroMorassi); Frenesia dell'estate (Letní opojení; r. Luigi Zampa); Se permetteteparliamo di donne (Když dovolíte, budeme mluvit o ženách; r. Ettore Scola);
1964 - La congiuntura (Konjunktura; r.Ettore Scola);
1965 - Una vergineper il principe (Pannu pro knížete; r. Pasquale Festa Campanile); L'armataBrancaleone (Brancaleonova armáda;r. Mario Monicelli); Slalom (r. Luciano Salce);
1966 - Guerre secrète/The Dirty Game (Tajná válka; r. CarloLizzani, Christian-Jaque, Werner Klinger, Terence Young); L'arcidiavolo(Arciďábel; r. Ettore Scola); Le piacevoli notti (Rozkošné noci; r. ArmandoCrispino, Luciano Lucignani);
1967 -Il profeta (Prorok; r. Dino Risi); Woman Times Seven (Sedmkrát žena - ČTV; r. Vittorio De Sica); Questi fantasmi (Tahlestrašidla; r. Renato Castellani); Il tigre (Tygr a kočička; r. Dino Risi); Lo scatemato (Nevázaný; r. FrancoIndovina);
1969 - La pecora nera(Černá ovce rodiny; r. Luciano Salce); L'alibi (Alibi; r. Vittorio Gassman,Luciano Lucignani, Adolfo Celi); Il divorzio (Rozvod; r. Romolo Guerrieri);L'arcangelo (Archanděl; r. Giorgio Capitani); Dove vai tutta nuda? (Kam jdešúplně nahá?; r. Pasquale Festa Campanile); Una su 13 (Jedna na třináctku; r.Nicolas Gessner, Luciano Lucignani); La contestazione generale (Všeobecnákontestace; r. Luigi Zampa);
1970 -Brancaleone alle crociate (Brancaleone na křížových výpravách; r. MarioMonicelli); Scipione detto anche l'Africano (Scipione, řečený také Afričan; r.Luigi Magni);
1971 - L'udienza(Audience; r. Marco Ferreri); In nome del popolo italiano (Jménem italskéholidu; r. Dino Risi);
1972 - Senzafamiglia, nullatenenti, cercano affetto (Bez rodiny, nemajetní, hledají cit; r.Vittorio Gassman); Che c'entriamo noi con la rivoluzione? (Co my mámespolečného s revolucí?; r. Sergio Corbucci);
1973 - La Tosca (KrásnáTosca; r. Luigi Magni);
1974 -C'eravano tanto amati (Měli jsme se tak rádi; r. Ettore Scola); Profumo didonna (Vůně ženy; r. Dino Risi);
1975 - Telefoni bianchi (Bílé telefony - ČTV; r. Dino Risi); Amezzanotte va la ronda del piacere (Nesmrtelnýmládenec - ČTV; r. Marcello Fondato);
1976 - Signore e signori buonanotte (Dámy a pánové, dobrou noc; r. LuigiComencini, Mario Monicelli, Luigi Magni, Ettore Scola, Nanni Loy); Il desertodei Tartari (Tatarská poušť; r.Valerio Zurlini); Come una rosa al naso (Panenství - ČTV; r. Franco Rossi); Anima persa (Ztracenáduše; r. Dino Risi);
1978 - AWedding (Svatba; r. Robert Altman);Due pezzi di pane (Dva kusy chleba; r. Sergio Citti); I nuovi mostri (Nová strašidla; r. Mario Monicelli,Ettore Scola, Dino Risi);
1979 - Laterrazza (Terasa; r. Ettore Scola);Quintet (Kvintet -  ČTV; r. Robert Altman); Caro papà (Drahý otče - ČTV; r. Dino Risi);
1980 - Camera d'albergo (Hotelovýpokoj; r. Mario Monicelli); The Nude Bomb (Nahábomba - ČTV; r. Clive Donner);
1981 - Il turno (Třetí na řadě; r. ToninoCervi); Sharky's Machine (Sharkyhomašina - V; r. Burt Reynolds);
1982 - Tempest (Bouře; r. Paul Mazursky); Il conte Tacchia (Hrabě Tacchia; r. SergioCorbucci);
1983 - La vie est unroman (Život je román; r. Alain Resnais); Di padre in figlio (Od otce k synovi;r. Alessandro Gassman, Vittorio Gassman); Benvenuta (r. André Delvaux);
1985 - I soliti ignoti ven't anni dopo(Zmýlená neplatí po dvaceti letech; r. Amanzio Todini); Le pouvoir du mal (Moczla; r. Krzysztof Zanussi); Affabulazione (TV; r. Vittorio Gassman, CarloTuzli); Cinecittà  (TV; r.Vittorio Gassman);
1986 - Lafamiglia (Rodina; r. Ettore Scola);
1987 - I picari (Šibalové; r. Mario Monicelli);
1988 - Mortacci (Umrlci; r. Sergio Citti);
1989 - Dimenticare Palermo (Zapomenout na Palermo; r. FrancescoRosi); Lo zio indegno (Nedůstojný strýček; r. Franco Brusati);
1990 - Les 1001 nuits (Šeherezáda a gentleman; r. Philippe deBroca); I divertimenti della vita privata (Zábavy soukromého života; r.Cristina Comenciniová); Tolgo il disturbo (Nebuduvám už na obtíž - ČTV; r. Dino Risi); Il giudice istruttore (TV -Vyšetřovací soudce; r. Florestano Vancini); L'altro enigma (TV - Jiná záhada;r. Vittorio Gassman);
1991 - Elllarg hivern (Dlouhá zima; r. Jaime Camino); Quando eravamo repressi (Když jsmebyli potlačeni; r. Pino Quartulló);
1993 - The Bible (TV -Bible - Abrahám -V; r. Joseph Sargent);
1994 - Tuttigli anni, una volta l'anno (Jednou v roce, každý rok; r. GianfrancescoLazotti);
1996 - Sleepers (Spáči; r. Barry Levinson);
1998 - La cena (Večeře; r. EttoreScola);
1999 - La bomba (Bomba; r.Giulio Base).

Bibliografie

Týdeník Televize, 1996, č. 22,
s. 12. - Kino, 1983, č. 13, s. 8-9. - Kino, 1978, č. 8, s. 8-9. - Film a doba,
1976, č. 4, s. 198-203. - Interpressfilm, 1976, č. 9, s. 44-45. - Film a
divadlo, 1973, č. 24, s. 28-29. - Filmové a televizní noviny, 1969, č. 17, s.
7. - Film a divadlo, 1965, č. 7, s. 18 (rozhovor). - Kino, 1961, č. 11, s. 172,
175.