Herci a herečky: CUNY Alain

(René Xavier Marie)

nar. 12. července 1908 - Saint-Malo, Bretaň (Francie)

zem. 17. května 1994 - Paříž (Francie)

Studoval architekturu na pařížské umělecké škole École Nationale Supérieure des Beaux-Arts a pak navštěvoval dramatické kurzy Charlese Dullina. Nejprve se uplatnil jako návrhář kostýmů a designer u filmů režisérů Alberta Cavalcantiho, Jacquese Feydera a Jeana Renoira. Koncem 30. let začal hrát na divadle, ale výrazněji se prosadil až v následujícím desetiletí, kdy ztělesnil Orfea v dramatu Jeana Anouilhe Eurydika (1942) a Orina v dramatu Eugena O'Neilla Smutek sluší Elektře (1947). Velký úspěch zaznamenal rovněž 1947 na Avignonském festivalu ve hře Paula Claudela Příběh Tobie a Sarah. Během svého působení v Théâtre National Populaire se mj. představil v režii Jeana Vilara jako hrdina Shakespearova dramatu Macbeth (1955). V pol. 50. let byl navíc členem divadelní společnosti Madeleine Renaudové a Jean-Louise Barraulta. Od poč. 40. let se objevoval rovněž ve filmu, kde na sebe brzy upozornil titulní rolí potulného pěvce a ďáblova vyslance Gillese, který se zamiluje do baronovy dcery (Marie Déaová) při jejích zásnubách s jedním rytířem (Marcel Herrand), ve středověké legendě Návštěva z temnot (r. M. Carné). Poč. 50. let navázal dlouhodobou spolupráci s významnými italskými filmaři, kteří ho ve svých dílech obsazovali do vedlejších, avšak důležitých rolí: filozofující spisovatel-sebevrah Steiner, u něhož hledá pomoc mladý žurnalista (Marcello Mastroianni) ve své tvůrčí a duševní krizi, ve společensko-kritickém dramatu Sladký život (r. F. Fellini); majitel lodi Lica v antické satiře podle Petroniova románu Satyricon (r. F. Fellini); italský generál Leone, který neváhá ve jménu falešného pojetí vlastenectví a vojenské cti hnát své vojáky na jistou smrt, v dramatu z 1. světové války Na generálův rozkaz (r. F. Rosi); baron Nicolo Rotunno, jehož přičiněním získá větší volnost politicky nepohodlný intelektuál (Gian Maria Volonté), ve film. adaptaci autobiografického románu Carla Leviho Kristus se zastavil v Eboli (r. F. Rosi). Působivý výkon, za který byl nominován na Césara 1988, podal v postavě Louise-Prospera Claudela, přísného otce nešťastně zamilované sochařky (Isabelle Adjaniová), o jejíž tvůrčí posedlosti a milostném vztahu ke slavnému sochaři Augustu Rodinovi (Gérard Depardieu) pojednává životopisné melodrama Camille Claudelová (r. B. Nuytten). 1990 debutoval jako režisér francouzsko-kanadským filmem podle hry Paula Claudela Zvěstování Panny Marie, v němž navíc vytvořil jednu z hlavních rolí, statkáře Anne Vercorse. Od 1962 byl A. C. ženatý s Marií-Blanche Guidicelliovou.

Filmografie

1940 - Après "Mein Kampf", mes crimes (Mojezločiny podle "Mein Kampfu"; r. Alexandre Ryder); Remorques (S.O.S.; r. Jean Grémillon);
1941 - Madame Sans-Gêne (r.Roger Richebé);
1942 -  Les visiteurs du soir (Návštěva z temnot; r. Marcel Carné); Le baron fantôme (Stín minulosti; r. Serge de Poligny);
1945 - Solita de Cordoue (r. WillyRozier);
1949 - Les conquérantssolitaires (Osamělí dobyvatelé; r. Claude Vermorel);
1950 - Il Cristo proibito (Zakázaný Kristus; r. Curzio Malaparte);
1952 - Camicie rosse (Rudé košile; r.Goffredo Alessandrini, Francesco Rosi); Les crimes de l'amour (Zločiny lásky;r. Alexandre Astruc, Maurice Clavel, Maurice Barry);
1953 - La signora senza camelie (Dáma bez kamélií; r. MichelangeloAntonioni);
1956 - Nôtre-Dame deParis (Zvoník u Matky Boží; r. JeanDelannoy);
1958 - Les amants (Milenci; r. Louis Malle);
1960 - La dolce vita (Sladký život; r. Federico Fellini); Lacroix de vivants (Živoucí kříž; r. Yvan Govar);
1963 - Peau de banane (Banánováslupka - ČTV; r. Marcel Ophuls);
1965 - Le festin des morts (Hostina smrti; r. Fernand Dansereau);
1967 - Meurtre dans la cathédrale (TV- Vražda v katedrále; r. Maurice Cazeneuve);
1969 - La voie lactée (Mléčnádráha; r. Luis Buñuel); Fellini - Satyricon (Satyricon; r. Federico Fellini);
1970 - Uomini contro (Nagenerálův rozkaz; r. Francesco Rosi);
1971 - Valparaiso Valparaiso (r. Pascal Aubier); L'udienza (Audience; r.Marco Ferreri);
1972 - La grandescrofa nera (Dům na konci světa; r.Filippo Ottoni); Majstor i Margarita/Il maestro e Margherita (Mistr a Markétka; r. Aleksandar Petrović);Les cent livres: la divine comédie de Dante (TV - Sto knih: Dantova Božskákomedie; r. Michel Treguer);
1973 -La rosa rossa (Rudá růže; r. Franco Giraldi);Emmanuelle (r. Just Jaeckin);
1974 - Non toccare la donna bianca (Nedotýkej se bílé ženy; r. MarcoFerreri);
1975 - Cadaveri eccellenti(Ctihodné mrtvoly; r. FrancescoRosi); Irene Irene (r. Peter Del Monte);
1976 - I prosseneti (Zprostředkovatelé; r. Brunello Rondi);
1977 - La chanson de Roland (Píseň oRolandovi; r. Frank Cassenti);
1978 - El recurso del método (Náprava dlemetody; r. Miguel Littin); Cristo si è fermato a Eboli (Kristus se zastavil v Eboli; r.Francesco Rosi);
1979 - Phèdre(TV - Faidra; r. Jean Kerchbron); Le journal (TV - Deník; r. PhilippeLefebvre);
1980 - Semmelweis (TV; r.Gianfranco Bettettini); La peau de chagrin (TV; r. Maurice Favart);
1981 - Colomba (TV; r. GiacomoBattiato); Deuil en 24 heures (TV - Smutek na 24 hodin; r. Frank Cassenti);
1983 - Quartetto Basileus (KvartetoBasileus; r. Fabio Carpi); Il corsaro (TV - Korzár; r. Franco Giraldi);
1984 - Due prigionieri (TV - Dvavězňové; r. Anton Giulio Majano); La commune (TV - Komuna; r. Claude Santelli);
1985 - Détective (Detektiv - ČTV; r. Jean-Luc Godard);
1987 - Cronaca di una morte annunciata (Kronika ohlášené smrti; r. Francesco Rosi); La coscienza di Zeno(TV - Zenové vědomí; r. Susanna Bolchiová); La piovra 3 (TV -Chobotnice 3 - ČTV; r. Luigi Perelli);
1988 - Camille Claudel (Camille Claudelová - ČTV; r. BrunoNuytten);
1989 - Les chevaliers dela table ronde (Rytíři kulatého stolu; r. Denis Llorca);
1990 - L'annonce faits à Marie (Zvěstování Panny Marie; r.Alain Cuny);
1991 - Le retour deCasanova (Návrat Casanovy - ČTV; r.Édouard Niermans); Uova di garofano (Sbohem, rozkošná válko; r. SilvanoAgosti);
1993 - La famiglia Ricordi(TV - Rodina Ricordiů; r. Mauro Bolognini).

Bibliografie