Herci a herečky: BRANDO Marlon

nar. 3. dubna 1924 - Omaha, Nebraska (USA)

Pochází ze středostavovské rodiny výrobce chemických přípravků a ochotnické herečky. Už jako dítě dělal svou svéhlavostí potíže rodičům a učitelům. Otec ho proto v bláhové naději, že se naučí disciplíně, přihlásil do Shattuckovy vojenské akademie v minnesotském Faribaultu, odkud však byl záhy vyloučen. Uvažoval o vstupu do bohosloveckého semináře, ale místo toho založil pětičlennou hudební skupinu Brando and His Knights, která se však nedočkala ani jednoho veřejného koncertu. Šest měsíců pracoval jako dělník při kladení drenážních trubek, než se rozhodl následovat své dvě starší sestry do New Yorku. Zájem o divadlo, který v něm pěstovala matka a sestra Jocelyn, ho podnítil ke vstupu do dramatické dílny Erwina Piscatora při manhattanské New School for Social Research, kde jeho hereckou průpravu vedla v duchu Stanislavského metody Stella Adlerová. 1944 debutoval na jevišti broadwayského Music Box Theatre rolí nejstaršího syna norského přistěhovalce Nelse ve hře Johna Van Drutena Vzpomínám na maminku. Druhou osobností, která zásadně ovlivnila jeho herecký vývoj, byl Elia Kazan, režisér a spoluzakladatel Actors Studia. Pod jeho citlivým a inspirativním pedagogickým vedením si dokonale osvojil techniku psychoanalytického uchopení role, díky níž dosáhl posléze maximální psychologické přesvědčivosti a sugestivity při budování svých charakterů před film. kamerou. 1947 zazářil na Broadwayi v Kazanově inscenaci Williamsova dramatu Tramvaj do stanice Touha; za tutéž postavu primitivního a násilnického Stanleyho Kowalského, kterou si zopakoval v Kazanově stejnojmenné film. verzi, byl nominován na Oscara 1951. Spolupráce s Kazanem vyvrcholila dvěma strhujícími kreacemi, jimiž si rázem získal respekt kritiky a přízeň producentů. Titulní úloha legendárního vůdce mexické revoluce Emiliana Zapaty v životopisném dramatu Viva Zapata! mu vynesla ocenění na MFF v Cannes 1952, cenu BAFTA 1952 a nominaci na Oscara 1952, který mu byl udělen o dva roky později stejně jako cena BAFTA za roli dokařského dělníka a bývalého boxera Terryho Malloye, který se vzepře zločineckým praktikám odborového předáka (Lee J. Cobb), v sociálním dramatu V přístavu. Postava Johnnyho, vůdce bandy výrostků na motocyklech, kteří narušují klid provinčního městečka, v dramatu Divoch (r. L. Benedek), z něho učinila poč. 50. let idol mládeže revoltující proti rodičovským autoritám podobně jako z jeho dvou koleů z Actors Studia Montgomeryho Clifta a Jamese Deana. Výbušnou a přece snadno zranitelnou povahu mají i mnozí jeho další film. hrdinové, kteří utrpěli porážku vzdor tomu, že převyšovali své protivníky. V následujícím desetiletí se mu nepodařilo najít tolik rolí srovnatelných s předchozími; volil špatné scénáře a nevhodné spolupracovníky. Při prosazování svých záměrů a představ se dostával stále častěji do ostrých sporů s režiséry a producenty. K nemilé popularitě přispěla také jeho manželství s indickou herečkou Anne Kashfiovou (1957-59) a mexickou herečkou Movitou Castenadaovou (1960-68) a dále milostný vztah s Tahiťankou Taritou Teriipaiaovou. 1959 založil produkční společnost Pennebaker Productions (nazvanou podle matčina dívčího jména), pro niž natočil ve vlastní režii nekonvenční western Křivák, vyznamenaný na MFF v San Sebastianu 1961. Zlom ve upadající kariéře nastal v pol. 60. let, kdy zaujal rolí šerifa Caldera, ochraňujícího uprchlého vězně (Robert Redford) před zfanatizovanými obyvateli malého města, ve společensko-kritickém dramatu Štvanice (r. A. Penn). Zároveň se radikalizoval i ve svých politických názorech; účastnil se mírových manifestací a veřejně hájil černošská práva, nekompromisně vystupoval na obranu amerických Indiánů, což demonstroval mj. odmítnutím Oscara 1972 i Zlatého glóbu 1972 za ztvárnění postavy Dona Vita Corleoneho, ctihodného otce mafiánské rodiny, ve film. přepisu románové ságy Maria Puza Kmotr (r. F. F. Coppola). Další strhující výkon, jímž se ucházel o Oscara 1973, podal v existenciálním psychologickém dramatu Poslední tango v Paříži (r. B. Bertolucci), kde ztělesnil stárnoucího, životem zhrzeného Američana Paula, který naváže nekonvenční milostný poměr s frivolní dívka (Maria Schneiderová). Přes problematickou kvalitu některých filmů, ve kterých hrál během 70. let, nutno vyzdvihnout ještě postavy krutého pronásledovatele zlodějů koní Roberta E. Lee Claytona ve westernu Zastavení na Missouri (r. A. Penn) a dezintegrovaného plukovníka Kurtze, jehož likvidací je pověřen mladý kapitán (Martin Sheen), v epickém podobenství vietnamského konfliktu Apokalypsa (r. F. F. Coppola). Z jeho stále vzácnějších film. vystoupení bylo nejúspěšnější účinkování v rasovém dramatu Bílé období sucha (r. E. Palcyová), v němž ztělesnil malou, ale výraznou postavu jihoafrického advokáta McKenzieho (nominace na Oscara, na Zlatý glóbus a cenu BAFTA). Za úlohu amerického nacistického předáka George Lincolna Rockwella v TV seriálu Kořeny získal cenu Emmy 1979. Motivací příležitostných návratů M. B. před kameru, při nichž si účtuje za několikaminutové účinkování miliónové honoráře, jsou finanční problémy, kterými je neustále pronásledován, ať už vlastní vinou či zásluhou některých svých nezdárných potomků, zejm. syna Christiana, který byl odsouzený za vraždu přítele své těhotné sestry Cheyenne. Od pol. 60. let M. B. často pobývá na svém tichomořském atolu Tetiaroa. Spolu s novinářem Robertem Lindseyem sepsal paměti, které vyšly pod názvem Songs My Mother Taught Me (1994, Brando: Písně, které mě naučila matka). O jeho tvorbě vznikla řada dokumentárních filmů, např. Marlon Brando: The Wild One (TV-1995, Marlon Brando - ČTV; r. Paul Joyce). Jeho starší sestra Jocelyn Brandová je také herečkou.

Filmografie

1950 - The Men (Muži - ČTV; r. Fred Zinnemann);
1951 - AStreetcar Named Desire (Tramvaj dostanice Touha - ČTV; r. Elia Kazan);
1952 -Viva Zapata! - V (r. Elia Kazan);
1953 - The Wild One (Divoch; r. LasloBenedek);Julius Caesar - ČTV (r.Joseph L. Mankiewicz);
1954 - On theWaterfront (V přístavu - V; r. EliaKazan);Désirée - ČTV (r. HenryKoster);
1955 - Guys and Dolls (Frajeři a saze - ČTV; r. Joseph L.Mankiewicz);
1956 - The Teahouse ofthe August Moon (Čajovna U srpnovéhoměsíce - ČTV; r. Daniel Mann);
1957 -Sayonara - ČTV (r. Joshua Logan);
1958 - The Young Lions (Mladí lvi -ČTV; r. Edward Dmytryk);
1959 - TheFugitive Kind (Sestup Orfeův - ČTV;r. Sidney Lumet);
1960 - One-EyedJacks (Křivák - ČTV; r. MarlonBrando);
1962 - Mutiny on the Bounty(Vzpoura na Bounty; r. LewisMilestone);
1963 - The Ugly American(Ošklivý Američan - ČTV; r. GeorgeH. Englund);
1964 - Bedtime Story (Dva záletníci - ČTV; r. Ralph Levy);
1965 - Morituri - ČTV (r. Bernhard Wicki); The Chase (Štvanice; r. Arthur Penn);
1966 - The Appaloosa (Grošák; r. SidneyJ. Furie); A Countess from Hong Kong (Hraběnkaz Hongkongu; r. Charles Chaplin);
1967 - Reflections in a Golden Eye (Pávse zlatým okem - ČTV; r. John Huston);
1968 - Candy (r. Christian Marquand); The Night of the Following Day (Noc následujícího dne - ČTV; r. HubertCornfield);
1969 - Queimada (Ostrov v ohni; r. Gillo Pontecorvo);
1971 - The Nightcomers (Noční příchozí - V; r. Michael Winner);
1972 - The Godfather (Kmotr - V; r. Francis Ford Coppola);L'ultimo tango a Parigi/Last Tango in Paris (Poslední tango v Paříži - V; r. Bernardo Bertolucci);
1976 - The Missouri Breaks (Zastavení na Missouri - V/Missourské rokle - ČTV; r. ArthurPenn);
1977 - The Godfather (TV -Kmotr - ČTV; r. Francis Ford Coppola);
1978 -Superman - ČTV (r. Richard Donner);
1979 -  Roots: The NextGeneration (TV -Kořeny - ČTV; r.John Erman, Georg Stanford Brown, Charles S. Dubin, Lloyd Richards); ApocalypseNow (Apokalypsa; r. Francis FordCoppola);
1980 - The Formula (Záhadný vzorec - ČTV; r. John G.Avildsen);
1989 - A Dry White Season(Bílé období sucha - ČTV; r. EuzhanPalcyová);
1990 - The Freshman (Nováček; r. Andrew Bergman);
1992 - Christopher Columbus: TheDiscovery (Kryštof Kolumbus; r. JohnGlen);
1995 -  Don Juan DeMarco (r. JeremyLeven);
1996 - Island of Dr. Moreau(Ostrov Dr. Moreau; r. JohnFrankenheimer);
1997 - The Brave (Bojovník - ČTV; r. Johnny Depp);
1998 - Free Money (Prachy k likvidaci - ČTV; r. Yves Simoneau);
2001 - The Score (Kdo s koho; r. Frank Oz).

Bibliografie

Brando: Písně, které mě
naučila matka. Praha, Prostor 1996, 381 s. - Cinema, 2001, č. 11, s. 92-96. - Satelit,
1999, č. 22, s. 59. - Divadelní noviny, 1996, č. 8, s. 12. - Video plus, 1996,
č. 5, s. 27. - 100+1 ZZ, 1995, č. 12, s. 50-51. - Květy, 1995, č. 20, s. 18-19.
- Práce, 23.12.1994. - Svobodné slovo, 4.11.1994, s. 9. - Labyrint, 1994, č. 3,
s. 29-31. - Premiéra, červenec-srpen 1994, s. 16-18. - Cinema, 1992, č. 6, s.
62-63. - Teletip, 1992, č. 1, s. 7. - 100+1 ZZ, 1992, č. 12, s. 42-44. - Kino,
1991, č. 11-12, s. 24- 25. - Film a divadlo, 1990, č. 25-26, s. 28-29. - Kino,
1984, č. 6, s. 8-9. - Záběr, 1984, č. 7, s. 4. - Film a doba, 1982, č. 1, s.
36-41. - Scéna, 1981, č. 2, s. 6 (rozhovor). - Kino, 1974, č. 19, s. 11. -
Kino, 1973, č. 9, s. 10-11. - Film a doba, 1972, č. 5, s. 231-232. - 100+1 ZZ,
1972, č. 24, s. 44-45 (rozhovor). - Svět v obrazech, 1972, č. 32, s. 6. -
Záběr, 1972, č. 15, s. 5.